Příběh o bludičce Jessie

Posted by Slídivé kukátko Štítky: ,

Mám pro vás super příběh o lesní bludičce Jessie. Ona patří mezi dobré bludičky a lidi z cest nesvádí.

Potkala jsem ji jednou, když jsem se potulovala kolem hradu. Šla jsem si tak cestičkou u lesa, když se pořádně otřáslo křoví. Já se začala bát, ale nějaký skřehotavý, ale vysoký hlásek začal mluvit.

„Neboj! Neboj. Já jsem Jessie, lesní bludička. Nejsem zlá!“ Potom pomaličku vylezla z křoví a já musela zadržovat smích. Měla rozcuchané blond vlasy, ale s dvěma odstíny zelených pruhů. Měla potrhanou noční košili, na které bylo vyšito jméno Jessie. Měla takové „nadkolenky“ červené barvy a modré botky, jejichž barva by celkem splynula s oblohou.

Zvědavě jsem se jí začala ptát, co dělá u hrádku, proč není hluboko v lesích, jak bludičky bývají. Řekla mi, že její matka Lunia a jejích pět sester ji nechtěly, protože ona byla hodná. Její rodina patřila ke zlým bludičkám, jenom Jessie byla jiná. Vykázali ji z lesa a ona je už nikdy neviděla.

„Takže ty nevíš, co je s tvou rodinou?“ zeptala jsem se nechápavě, ale snaživě se soucitem.

„Vím. Všechny sestry se spikly na jednoho opilce a rozhodly se ho zavést k močálu. Močál byl ale opravdu daleko a než tam stačili dojít, ten muž vystřízlivěl, mé sestry prý profackoval
a strčil je do toho močálu,“ trošku smutně odpověděla Jessie.

Došlo mi, že jsou mrtvé a dál jsem toto téma nerozváděla. Chvíli jsme šly cestičkou dál, když mi hlavou proběhl nápad. „Jessie, víš co? Půjčím ti svůj hábit, abys neupoutávala pozornost, vezmu tě do hrádku, na koleji si vezmu pár věciček a venku tě můžu upravit, ať vypadáš trochu k světu. Co říkáš?“ nadšeně jsem vypískla a Jessie souhlasila.

Šly jsme naštěstí již prázdnou chodbou, já si vzala věci a šly jsme zpátky ven. Prvně jsem Jessie učesala, blond vlasy sepnula do culíku a zelené melíry nechala volně rozčesané. Potom jsem jí kouzlem opravila oblečení a pak jsem ji poslala do sprch se umýt. Když se vrátila, vypadala úplně jinak.

Nemohla jsem tomu uvěřit! To nebylo pyžamo, ale šaty! Boty byly nádherně modro-tyrkysové! Vypadala najednou úplně jinak. No, chvíli se úžasně usmívala a vyzařovala z ní super energie, ale potom nějak sklesla. Zeptala jsem se, co jí je a ona mi odpověděla, že matku neviděla už moc let, chtěla by ji navštívit.

Vůbec jsem to nechápala, vždyť měla zákaz, ale Jessie mi vysvětlila, že to platí jen pět let. No a to se nedalo říci, že matku viděla nedávno. Slíbila jsem jí, že za ní přijdu další den v 5:00 za testrálí pastvinu. Musela jsem vstávat ve čtyři ráno a nikoho z našich holek, jako třeba Sasiko, Any Sargo, Joanne Blackovou nebo třeba Elis nevzbudit. Nakonec se mi podařilo vyplížit se z ložnice a žádný „Neville“ mne naštěstí nepotkal.

S Jessie jsme se vypravily  hledat její matku. Bloudily jsme nekonečnými lesy, když najednou slyšíme nějaký, téměř žádný zvuk. Tak tichý, ale Jessie vykřikla „MAMI!!!“

A běžela do keřů, kde našla svou mámu. Muselo to být fajn shledání, ale já nevěděla, kudy zpět do hrádku. Naštěstí Lunia mi řekla cestu a já jsem se stihla vrátit o půl sedmé, když ještě všichni spali. Bylo to fakt dobrodrůžo a navíc jsem poznala dvě bludičky. Všechno se nakonec vyvinulo dobře a já měla dobrý pocit.

Luccy, Havraspár

0 komentářů:

Okomentovat

Své příspěvky podepisujte. :)