Jak všichni víme, Mrzimor se poslední dobou drží na posledním místě. My, mrzimorčátka, o tom pořád mluvíme. Vždycky je u nás sranda, ale teď nás ten smích nějak přešel.
Všichni sedíme sklesle na postelích, nikdo nepromluví ani slovo. A když už někdo něco řekne, je to buď něco smutného, nebo závist. Já jsem tuto smutnou náladu taky chytla.
Jenže já jsem spíš samý šprým. Rozhodla jsem se, že seženu nějaký životabudič.
Nejdříve jsem zašla do učebny lektvarů a hledala jsem nějaký recept. Nic. Letěla jsem do knihovny.
Prolouskala jsem většinu učebnic. Zase nic.
Poslední naděje - jídelna. Zeptala jsem se našich milých kuchařek. Ty mi nabídly nějaký životabudič.
Jenže ten stačil sotva pro jednoho. Nakonec mi poradila jedna z kuchařek, ať si uděláme kafe.
Nabídla jsem kafe na koleji. Většina smutných se ho napila, a když jsem přidala i silný čaj, smutná nálada pominula.
Sice nám stále vadí naše umístění, ale už nejsme jak hromádky neštěstí.
Tento článek může obsahovat věci, které se zatím stát mají a nemusí být pravdivé.
Emily Witn, Mrzimor
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
No teda Emily, copak nás může odradit od veselí hloupej Školní pohár? Na koleji je spousta věcí, co se daj podnikat. A to, že se sem tam zavede řeč na poslední místo, to.. je vedlejší.
Musíš se na koleji bedlivěj koukat kolem sebe, pak uvidíš, že tam panuje dobrá nálada pořád. ;-)
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)