Slídivé kukátko

Určitě jste o něm už slyšeli. Poslední dobou je všude. Objevují se jeho citace, jako kdyby byl někdo skoro tak důležitý, jako ministr. Ale kdo to vůbec je? Na žádné fotce v novinách není přítomen. Jak je starý? Jak vypadá? Nikdo nic neví. Kritici dokonce říkají, že by to mohla být žena! Dokonce ani není jisté, jestli je to kouzelník!

Máme se ho bát? Je to snad nástupce Voldemorta? Nebo zachránce světa před katastrofou?
V každém vydání Denního Věštce je o něm zmínka, jen nenápadná, nikdo věc neobjasní. My však ano! Čtěte články od známých politologů a reportérů v sekci Soutěže! Uvidíte, že názory se různí, ani odborníci nejsou zajedno (jen v tom, že je velmi důležitý pro vývoj dalších dějin kouzelnického světa).
Čtěte SK!

RAB, Mrzimor

VYHODNOCENÍ SOUTĚŽE 


Hrotačník mizivý:
3. místo - nathalkasimova (z) - 20


Rosie (n) - 10 
RAB (m) - 5


Hvězdička Wolfka
Hrotačník Mizivý - Spása nebo hrozba?

Jak víte, na veřejnost v posledním měsíci pronikají informace o Hratačníku Mizivým. Nikdo ale pořádně neví, co to přesně je. Ministerští pracovníci si dávají pozor, aby před nepovolanými neprozradili ani slovo. Leč - jak už to bývá - to, co se nejvíce snažíme udržet v tajnosti, rozšíří se mezi lidmi jako lavina.

Nejinak tomu bylo i s Hrotačníkem. Sice sem tam někdo zaslechl tento podivný název, téměř nikdo ovšem netuší, k čemu přesně slouží. Co bych byla za reportéra, kdybych se nerozhodla pátrat na vlastní kůži a krev...? Zjišťování faktů sice nebylo lehké, nicméně se vám vynasnažím povědět, co za kouzelnický vynález to je, a proč se vlastně ministerští snaží celou věc tak moc ututlat.

Nápad na výrobu Hrotačníku Mizivého nebyl špatný. Přišel s ním sedmačtyřicetiletý zaměstnanec Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů Kilián Krátký. Nápad se mu prý v hlavě rýsoval dlouho - od chvíle, kdy na sebe v kouzelnickém vězení, Azkabanu, začli útočit vězni při hromadném psaní dopisů. Z takových šarvátek vzniklo pokaždé mnoho ošklivých ran. (A útocích a šarvátkách jsme vás v posledních měsících několikrát informovali.)

Hroty brků jsou, jak známo, dost ostré na to, aby s trochou úsilí násilníka dokázaly ublížit. Doživotně odsouzeným vězňům se zalíbilo mstít se na těch, kteří jsou do Azkabanu odesláni jen na krátký čas "k převýchově". Bylo třeba nějak zasáhnout. Rychle! Odebrat vězňům právo napsat dopis svým blízkým jim nikdo odepřít nemůže, vězňové by se vzbouřili. A na kontakt s rodinou nárok mají. Je to vlastně jejich jediné právo, které jim po odsouzení zbylo...

Kilián Krátký přemýšlel, co s tím. "Chtělo by to brk, který bude ostrý jen při kontaktu s pergamenem. V opačným případě jeho hrot prostě zmizí." Svěřil se mi pan Krátký, jak k nápadu stvořit Hrotačník vlastně přišel. "Stačila trocha kouzel a už jsem šéfovi předváděl, co Hrotačník mizivý dokáže. Dotkne-li se zakulacený brk pergamenu, přemění se část hned u pergamenu v hrot, který je již možné použít a psát brkem cokoliv si zamaneme. Je v něm schováno dost inkoustu na to, aby člověk popsal asi 30 palců svitku pergamenu. To by mělo vězňům bohatě stačit. Můj šéf, Bill Bugsy, byl nadšený."

Hrotačník jsme opatřili ochrannou známkou, aby mi nápad nikdo neukradl, a začla výroba. A rozvoz do Azkabanu a několika věznic v zahraničí. Vše fungovalo, jak mělo. Krátce..." Na obličeji vynálezce se v ten moment objevily vrásky. "Víte, není nic horšího, než pocit, že za tím vším je váš hloupý nápad. Mělo mi dojít, že na skutečně dobré nápady nemám. Dal jsem vězňům mocnou zbraň." Kilián Krátký se odmlčel a bylo na něm vidět, že mi prozradil víc, než chtěl. Já se ale nedala. Po dlouhé době jsem pracovníka Ministerstva přesvědčila, aby pokračoval ve svém vyprávění.

"Však víte," řekl mi. "Napravit krvácející rány vězňům není až tak těžké. Vyžadovalo to pouze přítomnost jednoho léčitele ve věznici v den psaní dopisů. Kdo ale dokáže léčit otravu inkoustem? Na ten jsou všechna kouzla, lektvary, ba i bezoár krátký. Nemáme žádný účinný lék. A inkoustu v Hrotačníku je dost na to, aby po vniknutí do dospělého lidského těla způsobil pomalou, ale zaručenou, smrt. Azkabanská cházka to už, bohužel, zjistila. Jenže nikdo už nezjistí, kdo ty desetitisíce Hrotačníků zakoupil. Nové kousky se již samozřejmě neprodávají, Hrotačník byl stažen z prodeje. A přesto, že bylk v oběhu sotva 14 dní, prodaly se ho desetitisíce! A nikde není evidováno, kdo jich kolik zakoupil. Za tak krátký čas je jistě nezkoupily maminky nešiknovných dětí, které se obávaly, aby se jejich ratolest nezranila o hrot obyčejného brku. Ministerstvo má obavy, že se velká část Hrotačníků dostal
 a k obchodníkům, kteří nebudou váhat prodávat je na černém trhu komukoliv. A že se tak budou Hrotačníky dostávat k rukám vězňů ještě dlouho..."

Kilián Krátký se po zjištění, co vlastně nevědomky způsobil, zhroutil. Celý tento rozhovor proběhl v prostorách nejvyššího patra Nemocnice u Svatého Munga, kde je hospitalizován spolu s jinými kouzelníky, kteří nejsou tak úplně při smyslech. Pan Krátký si nevybavuje vůbec nic než aféru kolem Hrotačníku. Neví ani, jak se jmenuje, nevzpomíná si na ženu a děti, prostě nic. V jeho hlavě sílí pouze pocit viny z otrávených vězňů. Pevně doufám, že za to, že nám celou záležitost objasnil, uleví se mu. Vypovídat se přináší mnohdy úlevu. Navíc, přátelé, mějme na paměti, že to nemyslel zle. Jak je vidět, není radno vymýšlet nová kouzla a nové věci, u kterých nezvážíme všechna pro a proti.

V závěru si dovolím zveřejnit výzvu Ministerstva kouzel: Setkáte-li se někdy s Hrotačníkem Mizivým, neprodleně jej zaneste komukoliv z pracovníků MK k okamžité likvidaci!

Kouzelný den vám přeje Vaše Delissa Delissima 


Elladora Brian Grangerová

Když jsem byla v před půl rokem vyslána na záchrannou misi Hrotačníka Mizivého, ani jsem pořádně nedokázala ocenit obtížnost tohoto úkolu. Po měsících v divočině plné nástrah, neznámých zvířat a hrůzostrašných probdělých nocích však musím uznat, že tento úkol by měl být svěřen výhradně do rukou cvičených odborníků. Jako důkaz svého nelehkého úkolu dokládám zbytky deníku – a to doslova. Některé části byly snědeny neznámou havětí…

12. srpna 2010
V redakci mě s úsměvem vítá můj nadřízený a po pár lichotkách na mě vybalí novinku – jsem členem tříčlenného záchranného týmu, který vyráží do světa hledat a zachránit vymírající živočišný druh – Hrotačníka Mizivého. Falešný úsměv a stín obav v očích mého šéfa mi připadal podezřelý, nicméně jsem byla poctěna tím, že z desítek pracovníků mám zrovna já šanci předvést, co ve mně je…

13. srpna 2010
Výprava začíná už za pět dní a já teprve sháním informace o Hrotačníkovi. Prolistuju stohy knih a v knihovně strávím téměř dvanáct hodin. Když už začínám pomalu šilhat, popadnu stoh poznámek a dva popsané bloky do náruče a zamířím k domovu.  I přes své vyčerpání se nakonec donutím začít balit (přispěly k tomu i tři obrovské hrnky kafe) a zanedlouho mám u své cestovní krosny slušnou hromádku nezbytného vybavení…

15. srpna 2010
Věci už jsou sbalené, tudíž mi zbývá přečíst si veškeré informace o Hrotačníkovi, které jsem zjistila v knihovně. Shrnu to asi takhle:
Hrotačník svým vzhledem připomíná obrovského krtka. Jeho tělo je pokryté huňatou srstí a na zádech mu trčí obrovský hrot – odtud jméno Hrotačník. Čumák má protažen do délky a na jeho konci se skví jemné fousky. Hrotačník se vyznačuje zvláštní schopností, pokud se cítí ohrožen, dokáže na pár vteřin, někdy dokonce i minut, zmizet. Za své nepřátele považuje především Ghúly, Hipogryfy a Akromantule. Sám se živí především rostlinnou stravou, především různými lesními plody. Žije většinou v hustě prorostlých lesích a kvůli svým mizivým schopnostem je často terčem lovu. Jeho nakrouhaný hřbet se používá na výrobu neviditelných plášťů, někdy i na výrobu zmizíků (mudlovských tyčinek). Bez hřbetu nebo jeho velké části ztrácí svou schopnost  později může být sežrán krvelačným tvorem.

Proto je nutné hrotačníka zachránit před vymřením.

20. srpna 2010
První den v divočině je pro nás velkou změnou a proto se s prostředím teprve seznamujeme. Samozřejmě jsme na žádného Hrotačníka zatím nenarazili.

23. srpna 2010
Podmínky začínají být kruté. Na své včerejší narozeniny jsem si skoro ani nevzpomněla, začínám ztrácet pojem o čase…Nemám tolik času ani síly na psaní deníku, jak jsem si původně představovala. Začíná působit ponorková nemoc a s kolegou a kolegyní se neustále hádáme. Hrotačník se zatím žádný nevyskytl.

29. srpna 2010
Katastrofa! Při včerejším hledání potravy jsme se jako obvykle rozdělili na pěšině a po dvou hodinách jsme měli sraz na stejném místě. Vrátila jsem se však sama. Počkala jsem ještě čtyři hodiny, ale když se začalo stmívat, rozbila jsem tábor a na ohni si upekla malou vychrtlou krysu.

2. září 2010
Situace začíná být neúnosná. Naštěstí jsem dnes zahlédla Hrotačníka u keře s bobulemi Mungo. Bohužel stačil rychle zmizet, sotva mě zahlédl.

9. září 2010
Celý týden jsem Hrotačníkovi podstrkovala ty nejsladší bobule z lesa a sama zůstávala o hladu, protože mi bylo jasné, že Hrotačníkův život je mnohem důležitější než můj. Začal mi důvěřovat a nyní mě na přivítanou vždy důkladně očichá a dloubne mě do nohy svým rypákem.

13. září 2010
Zrovna jsme s Hrotačníkem společně obědvali, když nás náhle vyrušily kroky. Otočila jsme se a….

Tady mé zápisky končí. Vše ale můžu povyprávět. Napadlo nás neznámé zvíře velikosti slona, které se snažilo napadnout nejdříve Hrotačníka. Ten však zmizel, takže novým cílem nebyl nikdo jiný než já. Probudila jsme se nejspíš až za několik hodin, protože už byla tma. Hrotačník mě očichával a funěl mi do ucha. Navíc s sebou přivedl nejspíš celou rodinku i kamarády, protože Hrotačníků zničehonic bylo sedm. Po napadení neznámého zvířete mi bylo jasné, že musím pryč…

Během dvou dnů se mi podařilo Hrotačníky přesvědčit, aby šli se mnou. Samozřejmě jsme jim musela zaručit spoustu bobulí. Nejsem si jistá, jestli mi rozuměli, ale když zaslechli slovo „bobule“ nejspíš jim to došlo.
Po cestě z džungle jsme narazila i na své dva kolegy. Vypadali velmi zmateně, ale byli rádi, že mě vidí. Nakonec se s rudými tvářemi přiznali, že je Bludníček svedl z cesty a oni už mě nemohli najít…Nalodili jsme se i s Hrotačníky a během tří dnů jsme byli doma.

Po mé téměř měsíční výpravě jsem si nepřála nic jiného, než si lehnout a spát. Musela jsem však v práci všem povyprávět, jak to všechno bylo a dát jim přečíst deník (tedy, to co z něj zbylo – některé stránky byly dosti okousané). V práci mi udělili Řád zlatého novináře, a když mi šéfredaktor potřásal rukou, šeptem se přiznal, že se domníval, že to rozhodně nebudu já, kdo Hrotačníka chytí. Neměla jsem mu to za zlé, ani já jsme tomu nedávala příliš velké naděje.

A Hrotačníci? Myslím, že se nemají špatně. Jsou ve velké přírodní rezervaci, kde mají dostatek keřů s lesními plody, kde šťastně mlaskají a kdykoliv mě zahlédnou, začnou funět a hrabat packou. Chovatel říkal, že za pár týdnů se pokusí o rozmnožení a až jich bude co nejvíc, vypustí je zpět do přírody – ovšem postupně. Tato informace mě uklidní, a když tak doma přemýšlím, myslím, že nakonec to dopadlo, jak nejlépe mohlo. Já mám uznání od ostatních redaktorů a Hrotačníci zase nový domov (i když jen na chvíli), kde je nikdo nebude ohrožovat…


nathalkasimova

V poslední době má mnoho kouzelnických rodin problémy s novým druhem hypogrifů - s Hrotačníky Mizivými. Jsou to velice milí a přítulní tvorové, ale když se naštvou, je bezpečnější se někam na pár hodin odklidit. Tato odrůda má na čele ostrý hrot, avšak ne tak dlouhý jako jednorožci. Mohou se zneviditelnit, proto radím, abyste se na každém kroku měli na pozoru. Kolují zvěsti, že jejich pojmenování je odvozeno od Petera Hrotačníka, známého a nebezpečného bankovního lupiče (je jedinný, komu se podařilo okrást Gringottovy).
A k čemu nám vlastně takoví Hrotačníci jsou? Jejich trus je velmi vzácný. Může sloužit jako palivo anebo k hnojení. Avšak... má to i jisé nevýhody, mít takovéto mazlíčky. I když jsou jejich rohy malé a vypadají zcela neškodně, nenechte se oklamat. Možná jsou nevýrazné, ale dokáží z nich vystřelit silné paprsky. Nenechte se trefit, jinak si vysloužíte několika-týdenní pobyt u Svatého Munga.
Proto vás varuji: rozmyslete si, jestli ho skutečně chcete...



Hrotačník Mizivý by mohl být tvor, který by uměl zmizet, mluvil by lidskou řečí a pohyboval se skákáním. Lze si ho ochočit a mít ho jako takového kamaráda.
 Může mít tři oči, první hnědé, druhé modré a třetí zelené, jednu nožku a hlavu na které by měl oranžové vlasy, dorůstal by 10cm.
 Můžeme ho najít v lese. Živí se opadanou kůrou ze stromu, jehličím a vajíčky. V zimě spí a každou zimu má jiný sen, který se vyplní.

Myslím ale, že by Hrotačník Mizivý mohlo také být jen jméno jakéhokoli tvora, protože je to napsáno velkými písmeny, jako by Hrotačník bylo jméno a Mizivý něco jako příjmení.


RAB 
NOVÝ MODEL! MIZIVÝ - POCHYBNÝANGLIČAN!

Hrotačník Mizivý je nový premiér Velké Británie. Do této doby byly Angličané známí svými nehezkými, až nechutnými politiky, tento nově ve volbách zvolený je ale FAKT sexy! Alespoň vyhodili toho strašného Pastorka. Negr, myslel si bůhvíjak je s tou svou čapkou vtipný. Na Hrotačníka fakt nemá! Jeho krásné světlé vlásky, ty úsměvy! Hned si ho zamilujete.
Ale už o něm kolují pověsti! Prý že to není jeho pravé jméno! Prý se doopravdy jmenuje "Zlatoslav Lockhart", říká paní Malfoyová. "Nevím, proč se tak převléká, všichni přece vědí, čím je. Je vidět, že je po tátovi. Brumbál měl taky pitomý nápady. A on tvrdí, že chce vzkřísit Flamela, chachachá!"
No, ale nebojte se, je vidět, že spíše paní Malfoyová patří do blázince! To jsou jen klepy!
Příště: Nová hvězda Xenie Figgová