Slídivé kukátko

Zajímalo by někoho, co se tak asi mohlo dít v myšlenkách baziliška, kterýho Salazar Zmijozel držel v Tajemné komnatě? Asi ne, to by bylo nudný a nezáživný. Co ho tam taky mohlo potkat? Přišel za ním kus masa v podobě krysy, nebo si sám sobě stěžoval, že nemá co na práci. Ale ve chvíli, kdy se o Tajemnou komnatu zajímal někdo z lidí - a otevřel ji - to je přece něco docela jinýho!

Nabízím vám pohled do zákulisí jednoho neobyčejnýho roku, kdy do prvního ročníku nastoupila rudovlasá dívenka slyšící na jméno Ginny. A mezi učebnicemi se skrýval deník Toma Raddlea…

Vše je psáno z pohledu baziliška; nabízí se vám tedy netradiční pohled na události onoho roku. V zadání úlohy tenkrát stálo něco jako "bazilisek.bloguje.cz".


Sláva! Ginny mi otevřela Tajemnou komnatu. Tentokrát to není sen. A Tom se přede mnou ujistil, jestli jsou všichni kohouti na bradavických pozemkách určitě mrtví (to víte, jsem pověrčivej. A co kdyby se sen vyplnil…?). Ginny přikývla. Je to v suchu.

Mý procházce nestálo nic v cestě. Bohužel jsou nejspíš všichni někde v nejzazším koutku hradu. Slyším jejich řev a skandování "dej jim gól, Angelino", ale jde to jakoby z dálky.

Už jsem prošel přízemí a tři patra. A pořád nikde nikdo. A to skandování je chvíli jakoby blíž a pak zas dál. Nechápu to. Jakoby snad ani nebyli v hradě nebo co?

Ufff, šplhat nahoru mi vážně dělá potíž. To je taky k zlosti – proč musím být zrovna já tak strašně dlouhej a těžkej? Kdo se má s tím tělem tahat?

Počkat, tady někdo bude. Slyším jak… ale ne! To je vážně z venku. Otevřený okno v chodbě všechno prozradilo. Já jsem vážně smolař.

Vyrážím zpátky k umývárně, ve které zcela jistě zas bude ubrečená Uršula. Je tam snad pokaždé, když se dostanu ven. Vážně, ta holka asi nemá co na práci…

Už mě to hladovění vážně unavuje. Člověk…eeee…bazilišek aby se krmil jen malýma potkanama, myšma a jinou havětí… copak to je důstojná potrava pro hadího krále? Maj mi servírovat pečený holoubata a krocany na stříbrným podnose – to pán Salazar by mi je jistě zařídil, ten mě přímo zbožňoval. Ale kde je mu konec…?

Se svým oblíbeným úslovím "zzzzzzabiju – rozzzsápu" se blížím ke své komnatě. Příště už jistě někdo bude na mým jídelníčku. Nemůžou mi všichni věčně unikat.

Procházím kolem Ginny se šátkem na očích. Vypadá dobře. Přímo k nakousnutí! Ale… to by mě příště neměl kdo pustit ven. Dám si radši nějakýho jinýho studenta. Den nebo dva to snad ještě bez lidskýho masa přežiju…

Chcete zjistit, co tomuto výletu po hradě předcházelo? A jestli baziliška trápily noční můry? Pak neváhejte a zajděte omrknout Baziliškův zápisník.

Hvězdička Wolfka, Mrzimor