Slídivé kukátko

Milí čtenáři SK,
předkládáme vám další číslo vašeho oblíbeného (snad) časopisu.

Milí čtenáři,
I tentokrát jsem si pro vás nachystala soutěž. Jelikož je vaše účast při soutěžích nízká, rozhodla jsem se zopakovat jednu, která tu již byla, a do které se vás zapojilo více. Třeba vás opět zabaví.

Do soutěže se zapojili čtyři z vás.

Je tu Den dýňových hlav, tak ho s námi slav!

Jelikož jsou teď upíři v módě, chtěla bych vám doporučit jednu knihu o upírech, která je jiná než Stmívání. Knížka se jmenuje: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a napsala ji mladá americká spisovatelka Kimberly Pauley.

Rozhodla jsem se položit pár otázek osobám, které zná skoro každý, ředitelům kolejí. Jak si s nimi kdo
poradil?

Ano, nám čarodějkám a kouzelníkům opět nastává čas nastartovat koště a pořádně si zařádit mezi mudly – za dveřmi je totiž Halloween!

Blíží se zima a s ní i Vánoce, prázdniny a různé jiné svátky, a k takovýmto příležitostem je dobré mít u sebe knížku, která vás pobaví, vtáhne do děje a zahřeje v těch nejchladnějších chvílích.
Jednu takovou knížku jsem nedávno četla, strašně se mi líbila a od té doby ji čtu pořád a pořád dokola, napadlo mě se o ni s vámi podělit, třeba vás také zaujme a přečtete si i další zbylé tři díly.

Ahoj, jmenuji se Dolores Fawkesová. Rozhodla jsem se do tohoto školního časopisu udělat rozhovor s učitelkou bylinek prvního ročníku, správkyní seminářů a také uspořadatelkou mnoha soutěží, Ally Owens Snape.

Psal se červenec roku 1665 a v Londýně propukla velká morová epidemie. Jelikož lidé umírali každý den po stovkách, nařídilo se odvést všechny děti z Londýna pryč. A právě  děti z jižní části Londýna byly poslány do malého městečka Hartes, které se nacházelo asi 300 kilometrů od Londýna na cornwallském poloostrově. Lidé z městečka je přijali vlídně a děti se snažily nemyslet na to, co se děje v jejich rodném městě.

Před tisícem let
z temnot vystoupila moc,
hlas měla jako med
a oči jako noc.

Padá listí, padá na zem,
květiny už mrznou mrazem.

Před dávnými a dávnými časy,
kdy Brumbálovi ještě nechyběly vlasy
a lord Voldemort v plné síle,
přistoupil ke Godrikově vile.

Milí čtenáři,
Slídivé kukátko vám přináší další soutěž. Tentokrát budete mít za úkol dát dohromady slova, která nám nějaký skřítek pomotal.

Celý začátek prázdnin jsem jen chodila po hrádku a přemýšlela, jak se zabavit. Nakonec mi na tuto otázku odpověděla moje sestra. Přesvědčila mě, ať si koupím brusle.

Jednoho krásného deštivého dne se ředitelka Zmijozelu, Cho, rozhodla přemístit k jedné z prefektek Nebelvíru, k Fabi.

Mudlové ve svém světě, kteří věří v kouzla a magii, stále ubývají, ale ti, co ještě věří, mají pár svých způsobů na čarování. V tomto článku bych vás chtěla seznámit s pár rituály, které věřící mudlové provádějí, tak snad se vám budou líbit a třeba si je i vyzkoušíte.

Na Hradě se často mluví o mulťácích, proto jsem se rozhodla vám mulťáky přiblížit z mého pohledu.

Studenti v září přijdou do školy. První debaty směřují k prázdninám. Kde kdo byl, co prováděl, koho potkal. Ti, kteří byli v cizích zemích, litují ty, kteří mohou cestovat jen po naší zemi, a ti “ubožejší“ mohou jen závidět. Drahé dovolené v cizině jsou holt trendem.

22. srpna začal sraz, na který se těšil nejeden hradník. Místo konání se vybralo v Malé Skále
(městečko u Turnova). Původně to vypadalo, že účast bude poměrně hojná, avšak nakonec se stejně sešel zlatý průměr. Osm hradníků plus nějaký ten plyšák.

Už tomu tak bude. Ředitelka Zmijozelu útočí. A jak k tomu došlo?

Své prázdniny jsem strávila mezi samými mudly na skautském táboře. Slídila jsem a čmuchala, abych pak něco přinesla do předmětu studium mudlů. Zvláštní bylo, že když chtěli vodu, museli k daleké pumpě s nádobami… místo kouzel na vodu, co používáme my. A taky se mi moc líbilo na pozdější dovolené, kde hráli míčové hry a vypouštěli lampiony - ani k tomu nepotřebovali levitační kouzlo.

Zdravím čtenáře.

Ráda bych vám představila jeden velmi dobrý tip na dovolenou. Bohužel jsem se letos o prázdninách nedostala za hranice ČR, ale pamatujte, že zahraničí není rozhodně všechno – i u nás v Česku máme krásnou přírodu, úžasné památky a tak dále.

Ahoj hradníci!

Takže jsem našla svého pomocníka, tedy riki z Mrzimoru. Článků od nás teď snad bude více, témat taktéž a doufám že se budeme líbit. Určitě se těšte na články o posledních prohřešcích proti školnímu řádu, něco o školním poháru, ale víc vám neprozradím.

Nevím. Pravda, nebo zdá se –
já přemístila se snad v čase.

Jak vypadá kouzelnice?
Hábity a bledé líce?
Hůlka, kotlík, bylinky,
vidíte přes skulinky
do skříně s učením,
nemusíte počítat s mučením.
Dnes už jsme i hodné,
lásky vaší hodné.

tesinka99

Milí čtenáři,

dostává se vám do rukou další číslo hradního časopisu SK.

Milí čtenáři,
právě se k vám dostává další číslo se zajímavými články, básničkami, rozhovorem a soutěžemi.

Tentokráte jsme byly zklamány. Do soutěže, která se nám zdála podnětná pro vás, pisatele i čitatele školního časopisu, přišel jediný příspěvek. A to i přesto, že mnoho z nás občas přemýšlí o tom, jaké by články měly, nebo neměly být, co je na článcích v SK špatné a co dobré. Proto jsme doufaly, že se vaše názory jen pohrnou.

Je tu nové číslo SK a s ním i nová soutěž. Věříme, že vás zaujme více, než předchozí.

Už dlouho se povídá o tom, že by se mohla barikáda mezi kouzelnickým a mudlovským světem prorazit. Odborníci na mudlovský život jásají, zastánci “čisté krve“ v tom vidí konec světa.

Nejspíš většina z vás nechápe, k čemu posílají hradníci básničky, když je stejně moc lidí nečte.
Skutečností je více a každý názor se může lišit. Ale tak několik teorií:

Po dvou měsících přichází opět shrnutí proběhlých, probíhajících a plánovaných soutěží.

Milí hradníci, kteří právě čtete Slídivé Kukátko!

Dne 26. dubna jsem se byla podívat s naší mudlovskou třídou v Praze. Praha je hlavním městem České republiky, to doufám víte. V 6 hodin a 12 minut jsme odjeli z Křižanova do Prahy.

Den Země se koná každý rok 22. dubna a je věnovaný Zemi, naší planetě. Tento den má lidi upozornit na to, jak ničíme životní prostředí, a měl by lidi dovést k popřemýšlení, jak ničení životního prostředí zmírnit.

Myslím, že je načase, aby tento článek vznikl. Množí se nešvary, v nichž noví hradníci sprostě nadávají, že je hrádek blbost, a někteří ještě hůře…

Připravila jsem si malý rozhovor o KKK a o Belle (vedoucí obchodu):

Připravila jsem si pro vás pár básniček HAIKU. Pro ty, kteří nevědí, co to je, tady je zkrácený popis:
Haiku jsou tradiční  Japonské (Čínské) básničky.

Dveře k nám na kolej
otevřou se najednou.
A tam milý pohled,
nám už dávno známej.

Na zahrádce u babičky
bydlel starý krtek.

Milí čtenáři Slídivého kukátka!

Měsíc je opět za námi a s ním přichází nové číslo. Můžete se těšit na pěkné články, které nám zaslali přispěvatelé, vyhlášení výsledků soutěže a zadání nové. Věříme, že si zde každý něco najde, osloví ho.

Máme tu pro vás opět vyhodnocení vaší snahy o nalezení slov ze zadaného názvu našeho časopisu. Potěšilo nás, že tentokrát bylo vaše zapojení v soutěži opět větší. Alespoň můžeme rozdat více odměn. Zasloužíte si je.

Milí čtenáři,
jistě jste již nedočkaví, jakou soutěžku jsme si pro vás připravili tentokrát. Nebudeme vás napínat, zde máte její zadání:

Tento svátek je asi nejlepší pro kluky. Mohou holkám naplácat na zadeček a holky jim to vůbec nemůžou vyčítat. Ale holky, zamyslete se, oni nám naplácají a my jim za to dáme ještě nějaké to vajíčko.

Rok se s rokem sešel a Corco s Wolfkou nás pozvali na již tradiční Pochod za Rumcajsem, který se konal 26. března.

Jak byla většina z vás očitým svědkem, aprílový den dokáže pěkně zabrnkat na nervy všem smrtelníkům. Jinak tomu ani nebylo v případě všech kouzelníků, kteří se v první dubnový den nemohli dostat na Hrádek, který údajně podlehl škrknám.

Nejdůležitější věcí pro kluky o Velikonocích je právě pomlázka. Není nikterak těžké pomlázku vyrobit, i já, přesto, že jsem holka, pomlázku s tátou dělám.

Velice mne inspiroval článek Ditky New „Čtenářský deník“ a mě samotnou nedávno velice zaujala jedna knížka, o které jsem povídala skoro každému, ale nikoho to moc nezajímalo, tak to posílám sem, protože zde si to někdo možná přečte nebo ho dál inspiruji.

Nudíte se nebo nevíte čím se zabavit? Zkuste hlavolam. Nezdá se to být jen hračka, která vám láme hlavu, ale hodně vás naučí.

Slyšel někdo z vás o ale lidech?
Už ze slov „ale lidi“ vám nejspíš došlo, že mají něco společného se slovem ale. A taky že ano. Ale lidi jsou ti, co vám na vše odpoví ale. Že to ale někdy není možné? To tedy není pravda.

Pomalu, ale jistě se blíží Velikonoce, a tak pro vás mám takového malého průvodce velikonočním obdobím.

Letaxová síť byla dříve velmi oblíbená, ale začala zanikat. Hradníky už nezajímá nakupování, zajímá je spíš to, aby si mohli pokecat a zasoutěžit, dozvědět se nové věci, ale rozhodně ne nakupování.

Ráno jsem vstala, nasedla do auta a už jsme jeli. Cesta mi připadala tak dlouhá, jako nikdy v životě, avšak když jsme dorazili do Jičína a uviděla jsem hradníky, tak se mi na tváři rozlil úsměv.

Zmijozel je fajnová kolej, je mi líto, že v Harry Potterovi vystupuje jako záporná, ale ovlivnit se to nedá.

Proč chodíme na Hrádek? Chodíme na něj, abychom poznali nové přátele, užili si zábavy a krásné chvilky, ale také proto, abychom se naučili správně a rozvážně používat kouzla. Proto, abychom kouzla používali pro radost, pro usnadnění práce a ne pro přidělávání.

Nacházíme se v roce 1991, kdy slavný Harry Potter začíná studovat v Bradavické škole čar a kouzel.
Povídka se neshoduje s originálním dějem J. K. Rowlingové, z části je pravdivá, z části ne.
Hezké čtení...

Skáče, skáče zajíček,
koš má plný vajíček.

Nebelvír má kečupovou řeku,
Mrzimor bitky polštářů,
Zmijozel výstřely účesů.
A my spoustu velkých nosů.

Skáče, skáče zajíček,
máme spousty vajíček.
Slepička a kohoutek,
máme plno dobrůtek.

Když tma už přichází,
sny na mě dochází.
Bránit se jim nemohu
poddám se a jsem v blahu.

Ahoj lidi - malí, velcí, krátcí, tencí, zlobivci i andílci!

Určitě jste slyšeli onu novinku, která se týká vedení SK. Ally odstoupila a její místo převzala šikovná Ditka New. Přeji ji, ať zažije krásné chvíle při pečování o náš školní časopis, chuť do práce a plno vytrvalosti a odhodlání. Spolu s Arielkou Snape tvoří nový vedoucí tým Slídivého kukátka. I přesto vězte, že toto není jedinou změnou. Jsem tu totiž já, redakční šotek, který si laškovně vypůjčil toto úvodní slovo.

Je tu vyhodnocení minulé soutěže. Moc jste nás nepotěšili. Zatímco minule se vás zapojilo do vymýšlení vět plno, do příběhu se vám nechtělo. Přišel jediný soutěžní příspěvěk, kterým si Any Sargo (vlastně prý Pany Pargo p Pavraspáru, jak autorka sama uvedla) vysloužila celých 30 bodíků za snahu. Zde máte její práci, můžete si alespoň počíst. Any za příspěvek děkujeme.

Milí čtenáři,

I tentokrát jsme si pro vás nachystali soutěž plnou her s písmenky.

Mám pro vás super příběh o lesní bludičce Jessie. Ona patří mezi dobré bludičky a lidi z cest nesvádí.

Dnešní doba je zvláštní. Díky několika autorům nám v knihách vystupují hodní upíři, kteří odmítají lidskou krev a na slunci se třpytí. Každá čtvrtá dívka ve věku od deseti do čtrnácti básní o Edwardovi, či někom dalším z populárního Stmívání, přičemž se zapomíná na ty, co tu byli dřív, a kteří jsou ve skutečnosti mnohem lepší a pravější, než dnešní „upíři“.

V minulém čísle jsme vám přinesli informace o konfliktu čarodějek s mudlovskou vládou v Rumunsku. Situace se vyvinula neočekávaným směrem bohužel v neprospěch čarodějek.

Možná jste již slyšeli o anketě „Komu patří vaše největší ocenění a respekt tady na hrádku z TOP 50?“ No, dostalo se mi pár odpovědí, ale velmi mě zaujala, a vás snad taky zaujme, odpověď Hvězdičky Wolfky, která souhlasila, že mohu její příspěvek použít, takže zde je:

Co bylo, bylo. Co bude, bude. Proč se zabývat minulostí, ta už je za námi. Proč se vracet ke špatným okamžikům. Na minulost by se mělo myslet jen při dobrých vzpomínkách.

Jak už možná většina z vás ví, nedávno jsem se přiznala k mulťáctví, asi před dvěma nebo třemi lety jsem zde byla za Lulu. Nejspíš teď nechápavě a s menším pohrdáním čtete dál a honí se vám hlavou spousta otázek, tak se vám je pokusím objasnit.

Zdokumentovaný den bez kouzel mezi těmi, co kouzlí neustále

Jaro je krásné a příjemné roční období. Na jaře se vrací ptáčci zpět z teplých krajin a stromy se probouzí z dlouhého odpočinku. Sníh začíná tát a otepluje se.

Rozhovor s moštoskou

Milí spolužáci,

hlásím se vám s touto výjimečnou událostí přímo z pozemků hostitelské školy čar a kouzel ve Slovinsku, která má tu čest shlédnout po letech Turnaj tří kouzelnických škol. V následujícím článku se vám celou událost pokusím stručně přiblížit.

Je to už dlouhá doba, co vyšel nějaký článek týkající se týmu Měsíční Fénixové. Někteří možná pojali podezření, že tento tým usnul na vavřínech. Ti, kteří však řádně sledují dění na hřišti, nebo alespoň Vývěsku pro obyvatele hradu, vědí, že ve fénixech se stále něco děje.

Po delší době vám přináším nakouknutí do zákulisí soutěží, aneb jak Ditka soutěže vlastně vymýšlí a podle čeho se při výběru rozhoduje?

Víte, co to je? Je to Vrba Jíva, čili kočičky, které přicházejí s jarem. Nemyslím tím ta roztomilá zvířátka, která mňoukají a tulí se, ale tu úžasnou rostlinu, které se podle koček přezdívá, protože její květy jsou hebké jako kožíšek opravdové kočky. Tyto sice nemňoukají, ani neškrábou, a nikde se nerozvalují, ale když má člověk city k nějaké kočce, jako zvířátku, tak se mu kočičky zamlouvat budou taky.

Ahoj! Tak jsem pro vás připravila další článek, který se tentokrát týká jara. Svátek svatého Valentýna už je za námi, tak se podíváme před sebe.

Dne 18.2. rozpoutala Kikki v koleji Mrzimor karamelovou, nebo by se dalo také říci cukrovou, bitku. Je mi líto těch, kteří o ni přišli, protože byla fakt úžasná. Nejdříve se koulovali Kikki s Emily Witn, Itorym a mnou (riki). Pak se zapojila i Hay Hay, která v průběhu bitky ztratila paměť a Lilly Tonksová. K tomu se ale dostaneme později. Ještě dříve, než ztratila Hay Hay paměť, po mě hodila Hay Hay ponožku, která mi vlétla přímo do pusy. Byla docela odporná a tak jsem ji vyplivla. Je asi jasné, že jsem potom jako divá házela po Hay Hay koule.

Není to dlouho od doby, kdy si členové společnosti BdP (Blesk do Pottera) stěžovali na Potterovu jizvu, která je dle jejich předložených důkazů pouze klikatá čárka nakreslená fixem. Nyní mají další stížnost, kterou chtějí předat na Ministerstvo kouzel.

Nacházejí se dohady, co je v životě důležitější a co nikoliv. Rozhodla jsem se vám ukázat nebo spíš vás provést takovým malinkým ?projektem?. Budeme potřebovat sklenici od zavařeniny nebo jak tomu mudlové říkají, větší kameny, menší kameny a písek. Sklenice bude představovat život a jeho náplň je dění. Větší kameny budou znamenat velké věci, menší kameny budou menší věci a písek drobnosti.

Setkala jsem se před pár dny s Hay Lin. Doufám, že školní řád neporušuje schválně a tak jsem se rozhodla, že s ní udělám rozhovor a zjistím, co je na tom všem pravdy.

Rozhovor s Luccy ohledně kroužku Kouzelná móda.

Všichni známe Letaxovou síť, kde je spousta obchodů, ale já jsem pro vás prošmejdila obchody, abyste věděli, co se v každém obchůdku děje. Zde jsou mé záznamy.

Jaro nám přichází, ale nejde samo. S ním přichází teplé počasí a neuvěřitelná, doslova kouzelná vůně. Všechny květiny se probouzejí ze zimního spánku. Rozkvétají a voní.

Na prázdniny v mudlovské škole jsem se těšila již měsíc dopředu. Takže když konečně nastala sobota 19. února, zamířila jsem s obřím batohem na nádraží a sedla na vlak jedoucí do Brna. Nutno zmínit, že měl vlak deset minut zpoždění, takže jsem předtím chvíli čekala.

Ahoj. Srdce nebo mozek má význam takový, že myslíš buďto srdcem, či mozkem. Ve škole například mozkem, ale když tě chce někdo vzít například „na rande“, tak se přeci řídíš srdcem, ne? Občas musíš své srdce poslouchat. Láska je v tvém srdci, ne v mozku. Práce, škola, věda. To máš zase v mozku.

Rozhovor s Any Sargo.

Fantazie

Chytrá kolej

Jsem to ale nešika

Kolej kečupů, polštářů, nosů

Počasí

Milí čtenáři,

předkládáme vám další číslo Slídivého kukátka. Článků se tentokrát sešlo mnoho, což je jistě potěšující. Doufáme, že vás neodradí Valentýnské téma. Na náš vkus je v čísle této tematiky až příliš, ale vzhledem k tomu, že o Valentýnu psalo tolik z vás, tak je vám asi blízké.

V tomto článečku vám přinášíme vyhodnocení soutěže Slovíčkaření.

Určitě jste o něm už slyšeli. Poslední dobou je všude. Objevují se jeho citace, jako kdyby byl někdo skoro tak důležitý, jako ministr. Ale kdo to vůbec je? Na žádné fotce v novinách není přítomen. Jak je starý? Jak vypadá? Nikdo nic neví. Kritici dokonce říkají, že by to mohla být žena! Dokonce ani není jisté, jestli je to kouzelník!

Máme se ho bát? Je to snad nástupce Voldemorta? Nebo zachránce světa před katastrofou?
V každém vydání Denního Věštce je o něm zmínka, jen nenápadná, nikdo věc neobjasní. My však ano! Čtěte články od známých politologů a reportérů v sekci Soutěže! Uvidíte, že názory se různí, ani odborníci nejsou zajedno (jen v tom, že je velmi důležitý pro vývoj dalších dějin kouzelnického světa).
Čtěte SK!

Nové číslo Slídivého kukátka - nová soutěž pro vás. Jelikož na vašich příspěvcích do soutěže slovíčkaření bylo vidět, že si se slovíčky hrajete rádi, rozhodly jsme se vám připravit další příležitost. Ve vašich příspěvcích se objevovalo plno dlouhých vět na stejné písmenko. To nás inspirovalo k tomu, abychom vám přednesli toto zadání:

V dnešní uspěchané době se občas divíme, že si vůbec někdo vzpomene na naše narozeniny nebo výročí a proto je překvapující, že některé svátky a tradice se dodržují dodnes. Například den sv. Valentýna.

Ve čtvrtek 6. ledna se v Rumunsku změnil zákoník práce. Jde o mudlovský zákoník, do
kterého se oficiálně jako profese dostala astrologie a věštění.
Jistě, na první pohled nic zajímavého pro kouzelníky, jenže pár našim kouzelnickým kolegyním se tento zákoník nelíbil, a tak se začaly bránit.

Milí hradníci, sepsala jsme pro vás další rozhovor. Tentokrát to je človíček, kterého jistě mnoho z vás zná. Fabulus Girl je nejen profesorkou, ale i prefektkou. Potkat ji můžete také v mnoha obchůdcích. Přečtěte si tedy rozhovor s touto skvělou osůbkou.

Co se dá o Valentýnu napsat? Každý ho zná, téměř každý ho slaví… Ví ale každý, proč se tak slaví? Na tuto otázku znám odpověď. Je to starý příběh. Ještě z dob císařů.

Nebelvír svými kolejními barvami přesně reprezentuje svoji povahu i všechny kolejníky. Červená je symbolem impulzivnosti, někdy možná i výbušnosti, ale na druhou stranu taky vyjadřuje něžnost a srdečnost, což v Nebelvíru vidíte často – třeba při příchodu nováčka nebo hradníka na výměnném pobytu. Zlatá barva zastupuje šlechetnost, udatnost a ze všeho nejvíc pochopení pro druhé – i tyhle vlastnosti na Nebelvír přesně sedí.

Víte, uvažovala jsem. Každý chce vypadat jako někdo. Má svůj vzor a chce se mu co nejvíce podobat. Někdy jen vzhledem, aby byl hezkej, ale někdy se chce změnit chováním, aby se v něm alespoň trochu podobal svému idolu.

Rozhodla jsem se, že udělám rozhovor pro SK. Tentokrát to není s mudly, ale se samotnou ředitelkou koleje Mrzimor - s Hvězdičkou Wolfkou. V mrzimorských ložnicích ve chvilce času jsem si k ní přisedla a rozkecaly jsme se, nakonec jsme napsaly tento rozhovor.

Když jsem chtěla poprvé něco upéct, napadly mě okamžitě muffiny. Vypadaly jednoduše a zároveň byly tisíce způsobů, jak je něčím vylepšit a ozdobit. Máma mi tehdy ale nechtěla svěřit ani vařečku, natož obsluhu trouby a proto mi nanejvýš dovolila zamíchat těsto na bábovku.

Jistě všichni znáte kroužek - Pro a proti, kdo mě přesvědčí? Nahlédla jsem do kroužku, shlédla práce a také jsem udělala rozhovor se samotnou Fabulus Girl. Prohlídla jsem si několik argumentů všech přihlášených, některé jsou opravdu moc zajímavé a občas dokonce s kapkou humoru. Moc pěkné práce podle mě mají třeba Tygříček a Rosie. Fabulus Girl založila opravdu úžasný kroužek a nyní se dozvíte, jak k němu přišla ale i mnohem víc.

Jak všichni víme, Mrzimor se poslední dobou drží na posledním místě.  My, mrzimorčátka, o tom pořád mluvíme. Vždycky je u  nás sranda, ale teď nás ten smích nějak přešel.

Když jsem minule psala o tom, jak se slaví Vánoce ve světě, ani mě nenapadlo, že by šlo něco podobného udělat na téma Valentýn.

Rozhodla jsem se udělat rozhovor s novou studentkou na Hrádku – s Maruškou.

Vím, že je to hlavně cit, ale mrkněte na to ne z vašeho pohledu, ale z pohledu Lásky. Ona sebe samu bere jako živel, který může řádit, kde chce, kdy chce a jak chce. Budu teď mluvit, jako bych byla Láskou.

Co se v noci děje v Havraspáru? Spí se zde, nebo je tu živo? Abyste naši kolej poznali a přišli k nám na výměnný pobyt, povím vám o naší koleji více. Neponocujeme, ale chodíme spát pozdě. Do půlnoci je tu zábava, ale potom už jsme všichni natolik unavení, že jdeme spát.

Na Hrádek jsem přišla koncem října 2010 a úplně mě uchvátil. A to nejen zábavou a srandou, kterou jsem tu našla, ale potkala jsem tu fajn lidičky, co stálo za to poznat…

Valentýn je svátek zamilovaných. Na tento svátek si lidé vyznávají lásku, dávají si zamilovaná přáníčka a dárečky a jsou i tací, kteří Valentýn vůbec neslaví. Je velmi lehké koupit Valentýnku, těžší je ale na ni něco napsat. Normálně stačí napsat jen, že přejete danému člověku veselého Valentýna nebo aby našel novou lásku.

Na hrádku je zábava, pohoda a klid. Jenže vše má své konce. V poslední době přibývá více a více školních trestů. Nejhlavnějším trestem jsou esej, ale to není taková věda. Pro někoho asi je. Jindy je na hrádku hluk a teď se nám propadá do ticha. Mlčenlivost už postihla čtyři z nás. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než-li se z ní dostanou. Než se jim opět podaří vzít brk a pergamen, napsat několik vět a přes sovu ho odeslat.

Co že to vlastně je láska? Pro někoho je to cit, který mu našel přítele. Pocit, který je velmi lehký, nesmíte ho chytit moc pevně, jinak ho rozdrtíte, ale ani lehce, jinak by uletěl. Pro některé je to zase bolest a trápení.

Jelikož bude brzo Valentýn tak jsem vymyslela písničku o lásce:

Vlídní kouzelníci

Milí čtenáři,

s novým rokem přichází i další číslo našeho školního časopisu.

Milí čtenáři,

v minulém čísle jste se mohli účastnit soutěže Zahrajte si na korektora. Jsme rády, že se někteří z vás zapojili a vedli si dobře.

V této soutěži se zaměříme na to, jak si dovedete hrát se slovíčky.

Tentokrát bude soutěž zaměřena na reportéry.

Svatý Silvestr byl kněz, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Svatý Silvestr je údajně patron domácích zvířat a dobré úrody. Podle tohoto kněze se jmenuje svátek s názvem Silvestr, který určitě všichni moc dobře znáte.

Kdo potřeboval 19. prosince navštívit Ministerstvo kouzel, měl smůlu. Téměř celý den totiž nebylo možné se do budovy dostat. Zatím nikdo neví, co se stalo, situace je v šetření a celé Ústředí bystrozorů usilovně pátrá, kdo za kolapsem vězí.

Co se vám vybaví, když se řekne zima? Nevím, co vám, ale mně se vybaví jen jedno. Sníh, který pokrývá celou krajinu, já stojím uprostřed a on na mě padá. Stojím tam v letních šatičkách, ale nevadí mi to.

Jednou jsem takhle přemýšlela, co mi chybí. Jaký dárek si ještě přát. Jaký dárek by byl ten nejhezčí, i když není na Vánoce i když není k narozeninám, či svátku. Prostě takový dárek, který se dá dát kdykoliv.

Když pohlédnu z okna, vidím bílý, zasněžený les, který se rozkládá na konci naší zahrady. Na okno se mi lepí stříbřité vločky, které přitančí, aby mě mohli spatřit blíž. Najdou se však takové, co nejsou zvědavé a plní svůj úkol. Jsou to ty, co tvoří bílý poprašek celé zahrady a lesa. Ty, co mají velmi krátký let a nemohou spatřit všechnu tu krásu.

Rozhodla jsem se udělat rozhovor s Mikynou Affinis. Tady ho máte, ať ji také poznáte víc.

Knížka je o medvídcích, mezi nimi je také medvídek Puntík. Chodil do
medvědí školy, bydlil v paneláku. Spolu se svým učitelem prožívali
veselý život. Knížka se mi líbila.

Záznam z čtenářského deníku o knize "Cirkus u tří slunečnic". Nejspíš by to mělo
být správně U tří slunečnic, ale pro zachování autenticity jsem to
nechal v původní podobě.

Na středu 16. prosince obyvatelé čistě kouzelnické vesnice Prasinky jen tak nezapomenou. Od půlnoci až do jedenácté hodiny večerní se z oblak snášel hustý sníh, který systematicky pokrýval celou vesnici.

Rozhodla jsem se zajít mezi mudly a udělat takovou reportáž, co si o silvestru a novém roku myslí mudlové. Posuďte sami:

Jednou v zimě si sedím na posteli, moje kočka Jennifer spí u okna. Já si čtu a všude je ticho. Do toho ticha ale pronikne ťukání.

Zima, zima tady je,
máma kožich kupuje.
Bobujeme, koulujeme,
iglú spolu postavíme.

Bradavice má každý rád,
nikdo by se jich neměl bát!
Kouzelníci ze zákoutí všech,
přijíždějí sem
 a nebojí se vlkodlaků ani blech.

Vánoce, Vánoce, už jsou zde,
zpívat koledy se mi chce.
Dárečky nám donese Ježíšek,
dědovi teplý kožíšek.