Slídivé kukátko

Milí čtenáři,
než začnete číst plno zajímavých článků, dovolte nám pár slov úvodem.

Milí čtenáři,

v minulém čísle jsme vyhlásili soutěž, abyste nám napsali o svém oblíbeném díle ze série knih o Harry Potterovi, či své oblíbené postavě z těchto příběhů.
Se zarmoucením musíme oznámit, že nám přišel jediný příspěvek. Diggy Mourovatá si za něj vysloužila 20 bodů a příspěvek otiskujeme. Doufáme, že příště se vás zapojí více.
Vaše redakce

Naši milí čtenáři,
tentokrát pro vás máme soutěž, která prověří vaše zvládnutí našeho českého pravopisu. Předkládáme vám malý útržek z textu a po vás budeme chtít, abyste nám v něm opravili všechny pravopisné chyby. 

Jak všichni víte (minimálně z minulýho čísla SK), v hradě máme Čtenářskej kroužek. Musím říct, že mě těší, že má pořád několik pravidelných členů, a taky několik "náhodných".

První knihu, Harry Potter a Relikvie smrti, máme zdárně za sebou. Následovalo dlouhé "období temna". Že nevíte, co to je? Tak já vám to pár slovy vylíčím.

Když se řekne Vánoce, rozezní se mi v hlavě tisíce malých rolniček, před sebou vidím vysoký strom a pod ním hromadu pečlivě zabalených dárků. Téměř určitě cítím vůni jehličí, vanilkového cukru, mandarinek i skořice. Za okny se roztrhne nadýchaná peřina a k zemi se snášejí briliantové vločky všech možných tvarů.

Asi si říkáte, co to je a kde se to tu vzalo, když sníh zatím není. No, ono zas tak brzo to není, neboť za chvíli už opravdu sníh padat začne a kdo ví, třeba už teď někde sněží. Ale zpět k tématu.

Kdo z vás by neznal krb, kterým se do tohoto obchůdku dostal? Kdybyste přeci jen nevěděli kam jít, tak zkuste zajít na hrádku do letaxové sítě a tam dát Veselý zvěřinec.

Zajímalo by někoho, co se tak asi mohlo dít v myšlenkách baziliška, kterýho Salazar Zmijozel držel v Tajemné komnatě? Asi ne, to by bylo nudný a nezáživný. Co ho tam taky mohlo potkat? Přišel za ním kus masa v podobě krysy, nebo si sám sobě stěžoval, že nemá co na práci. Ale ve chvíli, kdy se o Tajemnou komnatu zajímal někdo z lidí - a otevřel ji - to je přece něco docela jinýho!

Moje první kroky po hrádku vedly přes moji sestru, která na hrádek chodila. Velmi se mi to zalíbilo. Pořád jsem chodila k ní do pokoje a koukala, co vše dělá. Dnes už si nepamatuji, do jaké koleje byla zařazena a ani to, jak dlouho na hrádku byla. Pamatuji si jen, že na něj přestala chodit a nás to rozdělilo. Už jsme se spolu tolik nebavily jako dřív. Asi rok po tom, co na hrádek přestala chodit, jsem ji požádala o www stránku. Dala mi ji. Já sedla za počítač, zapnula internet a do adresového řádku vyťukala www.hradbradavice.com a už to jelo.

Blíží se Vánoce a vy jste ještě nenapsali Ježíškovi? Přemýšlíte, co by se vám mohlo hodit či líbit? Pak je tento článek jistě vhodný pro vás.

Všichni, kdo se chtějí přihlásit do hrádku, rádi by určitě do Nebelvíru. Jenže když se nedostanou do své "vysněné" koleje, tak už se tolik nesnaží. Vzorným příkladem je kolej Mrzimor.

Praha, sobota 20. listopadu, 14.00

Už je to dávno, kdy padl v Hrádku první dotaz, jestli se vydáme na dlouho očekávanej film hromadně. Ani nevzpomenu, kdo s tou myšlenkou přišel jako první. To ostatně není podstatný. Hlavní je, že nápad nebyl zamítnut (proč by taky měl být, že?), a že se našlo dostatek ochotných hradníků nápad uskutečnit.

Velmi dlouhou chvíli jsem přemýšlela nad nějakým článkem, až mě napadlo tohle.
Pro letošní školní rok došlo k několika změnám.

Tlustočerv, to je zvíře tlusté,
nažrat mu dejte a ještě víc zpustne.

Rozhodla jsem se udělat s bývalým hradníkem, Niikiis137, rozhovor. Zde je.

Deodorant na polici se krčí
v koutě stinném.
Třese se, brečí,
nechce skončit v podpaží smradlavém.

Jedno lvíče jmenuje se Jefry.
Na hrádku i v mudlovském světě má dvě sestry.
Oči má zelené jako tráva,
velmi mu chutná pomerančová šťáva.

Vážení čtenáři,

Dovolte nám představit zbrusu nový časopis Slídivé kukátko. Jak jste si již jistě všimli, přešli jsme na jinou, webovou verzi. Máme pro to hned několik důvodů. Doufáme, že se vám změny budou líbit a že povedou k vylepšení našeho časopisu. Samozřejmě budeme rádi za vaše reakce, ať již pochvalné, nebo kritické, budou-li specifikovány, co přesně se vám líbí či nelíbí.

Chvíle s Harrym Potterem

Máme tu konec října, dva měsíce od začátku školního roku. Za tu dobu byly zveřejněny hned čtyři soutěže, vymyšlené tak, aby pokud možno každý našel nějakou, která by mu padla do noty. Pisálci, malíři, luštitelé i vtipálci. Jen ještě nepřišla řada na básníky, ale pro ty se v brzké době určitě také něco najde.

20. listopadu 2010 proběhne sraz Hradníků ku příležitosti premiery filmu Harry Potter a Relikvie smrti - první část

Čtenářský kroužek jsme s Wolfkou založili v září tohoto roku. Největším impulzem byla blížící se premiéra sedmého filmu o Harry Potterovi. Chtěli jsme si před filmem znovu přečíst knihu a připomenout si, jak to všechno bylo. Napadlo nás, že jistě nebudeme sami, kdo by si chtěl osvěžit děj sedmé knihy, než půjde do kina.

Nudíte se? Říkáte si, jak je venku krásně barevno a doma máte jen šeď? Chtěli byste si kousek podzimu donést domů? Myslíte si, že jste již staří na nějaké hraní si s přírodními materiály?

Kdo by tento svátek, nebo spíše den, neznal? No, ale nějakých pár větiček vám o něm připomenu.

Jak jistě všichni víme, Bradavice jsou staré okolo tisíce let, neví se přesně, byly založené Godricem Nebelvírem, Salazarem Zmijozelem, Helgou z Mrzimoru a Rowenou z Havraspáru. Ale kdo z nás ví, co se tady dělo ještě před tím, než přišel Harry Potter do hradu? Před tím, než jedna mudla J. K. Rowlingová napsala sedmidílný román právě o studentovi, který zde studoval před námi. A nám, Slídivému Kukátku, se přesně pár takovýchto okamžiků podařilo zjistit.

Možná vás zajímá, jak takový život v Nebelvíru vypadá. Musím uznat, že je tam až moc živo. Nikdy se tam nikdo nenudí a to proto, že se lvíčaty je velká sranda. Každý třetí den máme menší mejdan, každý den polštářovou bitku, a když se dostaví i Zuzabejda, tak i kečupovou válku.

Ráda bych vám napsala něco o mých třech oblíbených knížkách.

Halloween

Sakurka je hodná, milá
a určitě i roztomilá.
Máslový ležák je pro ní chuťovka,
ale chutná jí i hrachovka.

Jak jednou správného věku dosáhneš,
Přiletí ti sova s psaním,
Ze zobáku jí nedočkavě vytrhneš
Dopis s tajným přáním.

Vesničkou Bulla tekl potok. Byla v něm čirá a průzračná voda, která se vlévala do malého rybníčku. Byl taky průzračný a čistý, ale lidé z vesničky se do něj nechodili koupat jen tak pro zábavu. Využívali ho jako zdroj vody pro denní potřebu a někteří u něj sbírali sílu. Není zde ale jen rybník. Najdete tu i louku plnou lučního kvítí a zelené trávy. Nad vesnicí každý den svítí slunce a v zimě tomu není jinak. Všichni si vzájemně pomáhají a mají se rádi. Jelikož to je malá vesnička, není tam jediného človíčka, který by někoho neznal.