Nevím. Pravda, nebo zdá se –
já přemístila se snad v čase.
Přes růžové brýle
mi připadá ta chvíle
tolik kouzelná,
ale je tak rozverná.
Ptačí hnízdo ve větvích,
růže ve vlasech vetchých –
dodávají inspirace
v celé jejich slova kráse.
Zapomenout na ty časy,
kdy klopila jsem svůdně řasy
a posílala polibky?
Teď zbyly mi jen výčitky
a vědomí,
že hryzalo ho svědomí.
Den již jiný, trochu starší,
všichni vzdychaj, zase další?
Obdivuje zlaté časy,
kdy lesknou se mé hnědé vlasy
v záři slunce, měsíce,
láskou hoří vinice.
tesinka99
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)