Slídivé kukátko

Jednou v zimě si sedím na posteli, moje kočka Jennifer spí u okna. Já si čtu a všude je ticho. Do toho ticha ale pronikne ťukání.

‚Že by někdo klepal?‘ Šla jsem se podívat. Neklepal, vrátila jsem se a zase. Koutkem oka vidím Jennifer, jak tlapičkou bouchá do okna. Nemám důvod se na ni dívat, protože to dělá často a najednou zase zaklepání. Otočím se k Jennifer a co nevidím. Za oknem sedí kos a klove do okna. Jennifer se ho snaží odehnat tlapkou, ale nemůže. Brání jí sklo.

‚Ten kosák je ale mazanej. Ví, že naše Jennifer na něj nemůže a tak si v klidu provokuje.‘ Beru foťák, než ho ale připravím, kos zmizí a domkem se opět rozezní hluboké ticho.

‚Lidi říkají, že ptáci nejsou chytří, ale já si myslím své. Kdyby ten kos nebyl chytrý, jak by pak věděl, že je v bezpečí a může provokovat? No ode dneška vím, že nemám podceňovat ptáky.‘

A co vy, vy to víte?


fabulus.girl, Nebelvír