Vím, že je to hlavně cit, ale mrkněte na to ne z vašeho pohledu, ale z pohledu Lásky. Ona sebe samu bere jako živel, který může řádit, kde chce, kdy chce a jak chce. Budu teď mluvit, jako bych byla Láskou.
Víte, je to pro mě velká zábava. Vrážím si do lidí a tím jím otupím smysly. Jenže pouze na chvíli. Neomluvím se, jen si jich přestanu všímat a jdu dál. Někdy do nich vrazím znova a někdy se mi někdo zalíbí natolik, že se stanu jeho součástí, rozdvojím se a já si v klidu žiji u jednoho a můj dvojník pokračuje v mé práci. Je to sranda nemít omezení, ale mám bratra. Přátelství. To on žehlí to, co já vyvedu a způsobím slzy. Ani se na mě díky tomu nezlobí. Je to můj velký přítel a utěší i mě, když zjistím, že jsem trefila nepravého a on se na mě nenaštve. Tak já myslím, že mé řádění se nějak zastavilo, musím jít, šťastných ubývá. Mějte se.
Tak taková nějaká je láska. Jednoduše řečeno - Láska je živelný cit.
Fabulus Girl, Nebelvír
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)