Už nedýši, už nesténám,
teď přilepená
k rakvi stěnám.
Mrtví mají odpočívat,
živí mají poskakovat.
Tady to je ale jinak,
ve vesnici Plipinak.
Mrtví se radují a skáčí,
někteří ale smutně pláčí.
Normálně se pláčí slzy,
já však pláči krev.
Nevěříš? Tak hleď.
Umrlec ze mě je,
můj muž z
toho radost pociťuje.
Teď uvědomuji si,
jak krutá jsem byla,
nesplnitelnými povinnostmi,
jsem ho sužovala.
Měl mě naučit létat,
měl mě odnaučit plakat.
To nemožné je, že?
Chtěl dokonce z toho bláznovství
skočit z věže.
Já však skonala jsem dřív
a uvědomuji si
svůj krutý hřích.
Sužovala a zabíjela jsem,
teď v rakvi ležím
a pláči krvavé moře.
Můžete ho znát jako
rudé moře.
To všechno jsou mé slzy,
slzy neštěstí.
riki, Mrzimor
0 komentářů:
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)