Chodím smutně ulicí,
děti mé na lavici leží.
Pokud chceme krajíc chleba,
musíme jít všichni žebrat.
Maruška, Bořík a manželka,
to je moje rodinka.
Já rád je mám,
nemám je ale čím nakrmit,
dokonce už ani čím překvapit.
Jsem král chudáků.
Chudáků a ubožáků na světě je mnoho,
bezdomovců a rodin chudých všude plno.
Proč boháči s tím nic nedělají?
No jasně,
doma se zahřívají
a cizokrajná jídla jedí.
Prokletí naší rodiny se nese,
kdo smiluje se, kdo ohlédne se?
Kdo pomůže?
riki, Mrzimor
0 komentářů:
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)