Zajímalo by někoho, co se tak asi mohlo dít v myšlenkách baziliška, kterýho Salazar Zmijozel držel v Tajemné komnatě? Asi ne, to by bylo nudný a nezáživný. Co ho tam taky mohlo potkat? Přišel za ním kus masa v podobě krysy, nebo si sám sobě stěžoval, že nemá co na práci. Ale ve chvíli, kdy se o Tajemnou komnatu zajímal někdo z lidí - a otevřel ji - to je přece něco docela jinýho!
Moje první kroky po hrádku vedly přes moji sestru, která na hrádek chodila. Velmi se mi to zalíbilo. Pořád jsem chodila k ní do pokoje a koukala, co vše dělá. Dnes už si nepamatuji, do jaké koleje byla zařazena a ani to, jak dlouho na hrádku byla. Pamatuji si jen, že na něj přestala chodit a nás to rozdělilo. Už jsme se spolu tolik nebavily jako dřív. Asi rok po tom, co na hrádek přestala chodit, jsem ji požádala o www stránku. Dala mi ji. Já sedla za počítač, zapnula internet a do adresového řádku vyťukala www.hradbradavice.com a už to jelo.
Všichni, kdo se chtějí přihlásit do hrádku, rádi by určitě do Nebelvíru. Jenže když se nedostanou do své "vysněné" koleje, tak už se tolik nesnaží. Vzorným příkladem je kolej Mrzimor.
Praha, sobota 20. listopadu, 14.00
Už je to dávno, kdy padl v Hrádku první dotaz, jestli se vydáme na dlouho očekávanej film hromadně. Ani nevzpomenu, kdo s tou myšlenkou přišel jako první. To ostatně není podstatný. Hlavní je, že nápad nebyl zamítnut (proč by taky měl být, že?), a že se našlo dostatek ochotných hradníků nápad uskutečnit.
