Rozhodla jsem se napsat článek o srazíku, který se
uskutečnil v listopadu v Praze, abyste mohli vidět, co se na
srazících děje a příště se nebáli přijít mezi nás.
Na nejspíše poslední letošní srazík jsme dorazili
v hojném počtu osmi hradníků. Když jsme s Julií Lianovou a Ally Nimet
Snape dorazily na nádraží, chvíli jsme hledali skupinku ostatních, ale našli
jsme Toftyho, Vanessku Snape a GittyHruškovou bez problémů. Zbývala už jen
Turkiš9 a Jake Mirodin Snape. ostatní, kteří psali, že by šli, svoji účast
nepotvrdili, takže když ve stanoveném čase nepřišli, dál jsme je nehledali. Ani
bychom neměli jak. Ostatně, kdyby tam někde byly, Toftyho v jeho hábitu by
zcela jistě nepřehlédly.
Díky rychlosovám jsme zjistili, že ač byl sraz avizovaný na
Hlavním nádraží, Jake čeká na Florenci. Zbývalo najít už jen Turkiš. Julie,
plná energie, se úkolu zhostila po svém a vylezla na zábradlí od vstupu do
metra, aby měla lepší rozhled a i Turkiš ji mohla lépe zahlédnout. Nevšímala si
pohoršených pohledů procházejících mudlů a slezla teprve, když si jí všimla
mudlovská ochranka (obdoba našich Bystrozorů). S Toftym jsme se oddělili
od ostatních a šli se po Turkiš podívat, jestli třeba nečeká na jiném místě
rozlehlé haly. Než jsme se stihli vrátit, přiletěla sova, že už je tam. Mohli
jsme tedy společně vyrazit za Jakem.
Tofty nám předvedl, jak dával pozor při Studiích mudlů. Za
pomocí mapy a navigace nás vedl ulicemi Prahy až na Florenc ke KFC, osvědčenému
místu pražských srazů v nepřízni počasí. Připojil se k nám Jake a
byli jsme kompletní. Usadili jsme se ke stolku a povídali si o Hrádku. Po
vyčerpání aktuálních témat jsme dali zabrat našim mozkovnám.
Rozdělili jsme se do dvojic. Vanesska s Toftym, Jake
s Gitty a já s Turkiš a Julie nám rozdala tři šifry, které jsme měli
vyluštit. Všechny dvojice luštily zaníceně, brzy se všem podařilo vyluštit
téměř vše. Pouze Gitty s Jakem jednu šifru vzdali. Těšilo mě, že jsme
s Turkiš byly první. Moje dětství a pionýrský tábory se vyplatily, Jul mě
nenachytala. A měla jsem dobrou parťačku.
Když už jsme tak hezky procvičovali myšlení, museli jsme
toho využít a vrhli jsme se hned na další hru. Všichni přítomní mi nadiktovali
jedno slovo a poté, co si vymysleli různé šílenosti, jsem jim řekla,
k čemu je potřebuji. Slova, která na sebe tak neprozíravě ušili, museli
totiž použít v básničce, přesně ve tvaru, v jakém byly zadány. A
nebylo to vůbec snadné, posuďte sami: SLOVO, SOVA, NEOTŘESITELNĚ, H2O,
ANAEROBNÍ, SMRTIJED, TRIHYDROGEN, TAUTOLOGIE. A zde vám, samozřejmě se svolením
autorů, předkládám jejich díla, ať se můžete pokochat:
Julie:
Zdá se to jako neotřesitelně těžká věc,
však slovo se přidá ke slovu, než bys řekl švec,
sova zahouká, smrtijed sladce spí,
jestli ten šibal nebude anaerobní.
Trihydrogen + H2O past na nás chystá,
budoucnost tady vážně není jistá.
Tautologie pomůže přežít to tady
a se zbytkem básničky nevím si rady.
Gitty:
V listopadu se zas
uskutečnil Hradní sraz.
Gitty přišla znova,
její kabelka byla sova.
Tofty neotřesitelně přišel,
každý z nás ho slyšel.
Jake zapomněl důležité slovo,
před srazem pil H2O.
Na Florenci dlouho čekal,
smrtijed ho nevylekal.
Vanesska mi na záda skočila,
tautologii ale netipovala.
Trihydrogen anaerobní jsme vypili
a pak jsme všichni omdleli.
A to byl náš hradní sraz,
doufáme, že další bude brzy zas.
Turkiš:
H2O má vzorec voda,
houkala to jedna sova.
Smrtijed je v Azkabanu,
tautologie s ním si láme hlavu.
Neotřesitelně silné slovo,
které bylo mudlovo,
trihydrogen byl to silný,
a ten mudla nebyl pilný,
anaerobní byl trochu,
nikdy nespal v kutlochu.
Tofty:
Trihydrogen fosforečný
je ti, Ari, velmi vděčný.
Za to slovo či ta slova
co vám dala jak moudrá sova.
Neotřesitelně praví smrtijed,
že tautologie není jed.
anaerobně si dýchá bakterie
a v H2O si spokojeně žije.
To je konec básně,
mějte se krásně.
Jake:
Smrtijed nemá slov,
když vidí hejno sov,
neotřesitelně táhnoucí
anaerobní H2O doprovázející
neotřesitelně tautologickou
trihydrogenií.
Vanesska:
Sova letí kolem hřbitova,
narazila smrtijedovi do kola.
Přišel k sově smrtijed
nabídl jí prudký jed.
Vím, že je tvůj velký sen
být navždy trihydrogen.
Toť pro tebe řešení,
já pak budu anaerobní.
Řeknu ti jen jedno slovo,
tím je voda, H2O.
jen jednu otázku na tebe mám,
neboj se mě, není to klam.
Víš, co je to tautologie?
Snad nějaký druh magie?
Ač můžete mít mylné zdání,
tahle báseň je neotřesitelně normální.
Když jsme se nasytili básniček, došlo na menší předávání
dárků. Ve chvíli, kdy Tofty obdaroval Jakea, netušil, co tím způsobí. Dárek
zaujal nejen Jakea, ale všechny u stolu, a tak bylo rozhodnuto, že si uděláme
další procházku do mudloobchodu, kde ho Tofty koupil. Před cestou jsme si ještě
zahráli oblíbenou (zejména Toftyho oblíbenou) rychlou hru – Ducha. Poté jsme
vyrazili do ulic Prahy.
Ani cestou jsme se nenudili. Všímali jsme si okolí, a tak
nám neunikla ani další obyvatelka Hrádku, kterou jsme zahlédli. Ona se na nás
však dívala shora a nechtěla se k nám přidat, svojí pózou ukazovala celému
okolí, že se k nám hlásit nehodlá. Tak jsme ji tam nechali stát samotnou a
pokračovali jsme v cestě stále v počtu osmi hradníků. Její chyba, že
nad námi ohrnovala nos. Mohla se s náma pobavit.
Jen o kousek dál jsme narazili na kouzelníka. Chvíli jsme ho
pozorovali a přemýšleli, zda se jedná o kouzelníka, který tak okázale ignoruje
Zákon o utajení a balamutí mudly antigravitačním kouzlem, nebo zda se jedná o
trik mudlovského „kouzelníka“. Po pár minutách zkoumání (Julie, Jake a Vanesska
vypadali, že neodejdou, dokud tomu nepřijdou na kloub) bylo zjištěno, že
ministerstvo kouzel zasahovat nemusí – jednalo se skutečně o mudlu. My tak měli
možnost vidět mudlovského kouzelníka v akci. To, že se vznášel ve vzduchu,
přičemž se jen zlehka opíral o tyč, bylo dílem rafinovaného triku a i nás na
chvíli obalamutil.
Pokračovali jsme dál a zaujal nás jeden z mudlovských
obchodů. Ani si moc nepamatuju, co to bylo zač, tuším, že obuv. Zaujal nás tím,
že kolem něj byl hlouček lidí a hlavně malých mudlat. Nebylo divu. Mudlové
nemohou své hračky očarovat, aby poskakovaly a lákaly mudlata. Proto ve výloze
uspořádal majitel obchodu pyžamovou party. Dvě slečny v pyžamech klečely na
dekách, kolem sebe měly polštáře a plyšáky. A s těma plyšákama si hrály,
lákaly přes výlohu mudlata a dráždily je. Mudlata se od vitríny nechtěla
odtrhnout a maminky, když už tam tak dlouho musely stát, nakonec chodily
dovnitř. Dobrá obchodní taktika.
Opět jsme šli dál, cestou jsme minuli na Václaváku dalšího
levitujícího mudlu. Tentokrát i s pomocníkem. Jeden seděl v tureckém
sedu na zemi, druhý ve vzduchu nad jeho hlavou, aby to vypadalo efektněji.
Když jsme konečně dorazili do mudloobchodu, výrobek, pro který
jsme šli, jsme jim vykoupili. Někteří si ještě koupili potterovský Lexikon za
pár korun a ostatní, co ho máme už dýl, jsme zírali, jak levně se teď dá
pořídit.
Po úspěšném nákupu jsme se vydali hledat další KFC, abychom
si mohli zahrát hru. Sice jsme ho našli, i když si na nás cestou brousil zuby
obří žralok, kterému z pusy trčela ještě ukousnutá ruka předešlého
kolemjdoucího, ale my jsme se nedali. Nicméně KFC bylo hodně narvaný a nebyl
tam volný ani jeden velký stůl, kam bychom se mohli usadit všichni spolu. Proto
jsme byli nuceni hledat dál. Nakonec se nám zadařilo, usadili jsme se a vytáhli
Kouzelnické aktivity. Smutné bylo, že Vanesska nás musela opustit a jít se
chystat na večerní prodlouženou.
Ostatní jsme se rozdělili do skupinek – Ally s Toftym,
Jake s Julií a já, Turkiš a Gitty jsme vytvořily trojici. Boj to byl
nelítostný, všichni se snažili, už nám ani nevadilo, že kolem sedí a kouká
spousta mudlů a v klidu jsme kreslili, obkecávali a předváděli, jen
abychom vyhráli. Bitva dopadla nejlíp pro naši trojici.
V pět hodin nastal smutný okamžik – bylo na čase
vyrazit pomalu pěšky na Hlavní nádraží, aby nám neujel vlak. Ostatní nás
samozřejmě doprovázeli. Cesta probíhala v duchu otázek na Pražáky typu:
kde to jsme? Co je tamto? Co je to osvícený?… i během cesty jsme si užili
zábavu. Například jsme si vyzkoušeli, jak jednoduché je vyhecovat Nebelvíra,
aby udělal něco bláznivýho.
Už před srazem chtěla Jul dělat něco šílenýho. A mluvila o
FREE HUGS, což je skupina lidí, co se sejdou a kolemjdoucí zdarma objímají.
Prostě k vám přijdou a obejmou vás. No a opět na to došla řeč chvilku před
tím, co jsme potkali dalšího žraločáka. Sice se Jul nejdřív nechtělo ho
objímat, ale vyhecovali jsme ji. Stačilo několikrát nastínit, že Nebelvír se
přece nezalekne, že jsou rádi za hrdiny a nebojí se, a naše Jul už si to
rázovala ke žralokovi, nevšímala si ruky trčící z jeho úst a za chvíli se
objímali za našeho bouřlivého potlesku.
Jen mě mrzí, že na dalšího žraločáka už jsme nenarazili,
protože Ally po pár metrech prohlásila, že ji Jul nakazila a že příštího jde
objímat s ní. Škoda. Tofty dokonce přemýšlel, že nás povede nenápadně
oklikou tak, abysme k němu došli znovu, ale vzhledem k tomu, že vlak
by na nás nepočkal, od toho upustil.
I tak jsme měli ještě jednu zastávku. Na cestě Prahou jsme
šlápli nejspíše na přenášedlo, které nás přeneslo k Bradavicím. Když jsme
se trochu vzpamatovali, vyfotili jsme se u nich na památku s jedním
nebelvírským studentem, který procházel okolo.
O chvíli později jsme se ocitli opět v Praze a spěchali
na nádraží. Hradnice, kterou jsme potkali už dříve, ještě pořád stála na tomtéž
místě a opět nás sledovala, ale nepřišla mezi nás. Že ji to bavilo, nechápu. Na
nádraží jsme dorazili v pořádku, ještě zbýval nějaký čas, který jsme si
krátili hraním Partičky. Poté nás opustila nejdřív Turkiš, o chvíli později i
Jake.
Tofty s Gitty s náma šli až do vlaku, protože
ještě bylo pár minut čas. Aspoň nám do kupé nelezli mudlové. Nicméně pak museli
vystoupit, abys e vlak nerozjel i s nimi. V poslední chvíli se naše
sny o soukromém kupé rozplynuly, přistoupila k nám jedna mudla. Ale aspoň
nás v kupé nebylo šest.
Jak bývá tradicí, vlak se rozjel a Gitty s Toftym
mávali a běželi vedle vlaku.
Tofty už je trénovaný a vydrželo mu to docela dlouho. Často
baví naše spolucestující. Minule mu mával malý klouček a tatínek mu vysvětloval,
jak to má pán (Tofty) těžký, když musí nejen rychle běžet podél vlaku a mávat
nám, ale ještě přitom dávat pozor na cestu a vyhýbat sloupům.
Ve vlaku jsme vytáhli opět Aktivity – oblíbenou vlakovou
zábavu. Mudla, která s náma seděla v kupé, se moc nadšeně netvářila,
alespoň mi to tak přišlo. Možná jsme byly příliš hlučné, hrály jsme jen slovní
verzi. A Jul když hádá, tak chrlí jeden nápad za druhým rychlostí blesku a
pěkně nahlas, aby to nikdo nepřeslechl. Nicméně po delší době se s náma
dala do řeči a obdivovala, kolik toho z HP víme. A tak jsme se následně
bavily o srazíkách, Hrádku a jiných internetových Potterovských školách. Pěkné
zakončení srazu. Mudla poslouchala zaujatě, nadšeně a pobavila nás výrokem, že
by se nedivila, kdyby ten kluk (Tofty) stále ještě běžel vedle vlaku. A to jsme
byli už téměř u České třebové.
Závěrem článku chci poděkovat všem, kteří se srazíku
zúčastnili, za krásně prožitý den plný legrace. A vás ostatní chci vyzvat,
abyste se nebáli a třeba na příští sraz přišli taky. A pokud vás rodiče do
Prahy ani do Brna nepustí, uspořádejte nějaký sraz vám blíže. Určitě se najde
někdo, kdo přijede a i vy zažijete pěkné chvíle. Stojí to za to.
Arielka Snape
4 komentářů:
SUUUUUUPEEEEER!!!! I když už je to doba, děkuju moc za super srazííík :) . Mám Vás všechny moc ráda.. :)
PS: Žralokům zdar O:-)
To zní úžasně. :D přemýšlím, že možná taky srazík navštívím... ;)
A můžete prosím někde napsat,kdo je kdo na tom obrázku?
Jinak moc pěknej a vypracovanej článek
Zleva: Ally Nimet Snape (Mrzimor), Arielka Snape (Zmijozel), Julie Lianová (Nebelvír), GittyHrušková (Zmijozel), Turkiš97 (Havraspár), ten příšerně sexy týpek tam jsem já (Jake,Zmijozel) a Tofty (Zmijozel) Za námi je Harry a jakýsi chcíplý exemplář Sovy pálené ;)
Jake Mercurion Lian-Snape
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)