Slídivé kukátko

Milí čtenáři,

s novým rokem přichází i další číslo našeho školního časopisu.

Milí čtenáři,

v minulém čísle jste se mohli účastnit soutěže Zahrajte si na korektora. Jsme rády, že se někteří z vás zapojili a vedli si dobře.

V této soutěži se zaměříme na to, jak si dovedete hrát se slovíčky.

Tentokrát bude soutěž zaměřena na reportéry.

Svatý Silvestr byl kněz, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Svatý Silvestr je údajně patron domácích zvířat a dobré úrody. Podle tohoto kněze se jmenuje svátek s názvem Silvestr, který určitě všichni moc dobře znáte.

Kdo potřeboval 19. prosince navštívit Ministerstvo kouzel, měl smůlu. Téměř celý den totiž nebylo možné se do budovy dostat. Zatím nikdo neví, co se stalo, situace je v šetření a celé Ústředí bystrozorů usilovně pátrá, kdo za kolapsem vězí.

Co se vám vybaví, když se řekne zima? Nevím, co vám, ale mně se vybaví jen jedno. Sníh, který pokrývá celou krajinu, já stojím uprostřed a on na mě padá. Stojím tam v letních šatičkách, ale nevadí mi to.

Jednou jsem takhle přemýšlela, co mi chybí. Jaký dárek si ještě přát. Jaký dárek by byl ten nejhezčí, i když není na Vánoce i když není k narozeninám, či svátku. Prostě takový dárek, který se dá dát kdykoliv.

Když pohlédnu z okna, vidím bílý, zasněžený les, který se rozkládá na konci naší zahrady. Na okno se mi lepí stříbřité vločky, které přitančí, aby mě mohli spatřit blíž. Najdou se však takové, co nejsou zvědavé a plní svůj úkol. Jsou to ty, co tvoří bílý poprašek celé zahrady a lesa. Ty, co mají velmi krátký let a nemohou spatřit všechnu tu krásu.

Rozhodla jsem se udělat rozhovor s Mikynou Affinis. Tady ho máte, ať ji také poznáte víc.

Knížka je o medvídcích, mezi nimi je také medvídek Puntík. Chodil do
medvědí školy, bydlil v paneláku. Spolu se svým učitelem prožívali
veselý život. Knížka se mi líbila.

 „Zima se rozléhá do všech krajů. Ze stromů vidím tu krásu, ale ze snění mě vyruší kručení v žaludku. Jsem lesní zvířátko, jsem veverka, ale veverka bez žaludů. Mám hlad, a pokud najísti nedostanu, tak hlady zde umřu.“

Záznam z čtenářského deníku o knize "Cirkus u tří slunečnic". Nejspíš by to mělo
být správně U tří slunečnic, ale pro zachování autenticity jsem to
nechal v původní podobě.

Na středu 16. prosince obyvatelé čistě kouzelnické vesnice Prasinky jen tak nezapomenou. Od půlnoci až do jedenácté hodiny večerní se z oblak snášel hustý sníh, který systematicky pokrýval celou vesnici.

Rozhodla jsem se zajít mezi mudly a udělat takovou reportáž, co si o silvestru a novém roku myslí mudlové. Posuďte sami:

Jednou v zimě si sedím na posteli, moje kočka Jennifer spí u okna. Já si čtu a všude je ticho. Do toho ticha ale pronikne ťukání.

Zima, zima tady je,
máma kožich kupuje.
Bobujeme, koulujeme,
iglú spolu postavíme.

Bradavice má každý rád,
nikdo by se jich neměl bát!
Kouzelníci ze zákoutí všech,
přijíždějí sem
 a nebojí se vlkodlaků ani blech.

Vánoce, Vánoce, už jsou zde,
zpívat koledy se mi chce.
Dárečky nám donese Ježíšek,
dědovi teplý kožíšek.