Slídivé kukátko

Ráno jsem vstala, nasedla do auta a už jsme jeli. Cesta mi připadala tak dlouhá, jako nikdy v životě, avšak když jsme dorazili do Jičína a uviděla jsem hradníky, tak se mi na tváři rozlil úsměv.

Přišli k nám Wolfka s Bladem, pozdravili jsme se a oni nám oznámili, že jdou pro Ditku. Mezi tím k nám došel Corco, Any, Klea, Eliska. Společně jsme pak šli na nádraží, kde se k nám přidala Ditka. Už jen tento kus cesty byl super. Pak jsme došli na náměstí, kde se k nám připojila Ginnny, Radix, Vaseta a Bella.

Koupili jsme si kartičky na pochod a vyrazili jsme. Celou cestu jsme si povídali o životě, hrádku a dalších věcech. Když jsme došli k prvnímu stanovišti, dostali jsme razítka a pak přišla Zuza. Odešli jsme dál do parku a tam se odehrála svatba Any a Blada. Ginnny byla jako oddávající dobrá. Any pak házela kytku, chytila ji Ditka, takže se možná příští rok dočkáme další svatby. Pokračovali jsme dál a udělali první skupinovou fotku. Zuza poté odešla a Radix se pustila do sbírání rostlinek.

Pak jsme vyrazili. Povídali jsme si, smáli se a užívali si zábavy. Asi u třetího stanoviště došlo na poznávání rostlinek. Blade a Ginnny skončili první, dál nevím, ale další dvojice byly asi jasné. Klea s Eliskou, dvojice profesorek Ditka a Any, pak Corco s Wolfkou. Jako poslední, tedy první odzadu, skončila trojice prefektek. Vaseta, Bella a má maličkost. Pokračovali jsme v cestě. Došli jsme až zpět na začátek a dostali diplomy.

Pak jsme se vydali na pizzu. Cestou se od nás odpojila Bella, Klea a Eliska. Na pizze jsme byli celkem 2 hodiny. Moji rodiče si velmi rozuměli s Vasetou a Radix, také mám o několika hradnících nový názor. Poznala jsem je totiž blíž a myslím si, že jsou úžasní. Na pizze jsme řešili Hrádek, to, že se tam sešla celá hradní rada, zábavu na hrádku, apríl. Smáli jsme se, řešili jsme i mudlovské školy a ostatní srandovní věci.

Ve čtyři jsme se vydali k Artovým. Tam jsme si zahráli Osadníky, ve dvojicích, protože nás bylo moc. Během druhé hry přišla Kara. Se všemi byla sranda. Bohužel jsem musela po druhé hře od nich odejít. Rodiče se totiž rozhodli, že odjedeme už večer, ne ráno.
Rvalo mi to srdce, když jsem se s nimi loučila. Už se těším, až příští rok pojedu zase, tentokrát sama. Možná, že i někdy vymyslím sraz u nás, kdo ví.

Na závěr bych chtěla všem hradníkům, kteří tam byli, velmi poděkovat za nejlepší den mého života.

Fabulus Girl, Nebelvír