Slídivé kukátko

Majitelé maguárů začínají propadat panice. Přestože musí pro získání povolení k jejich chovu prokázat znalosti těchto hrdých, osobitých tvorů a ukázat, že si s nimi poradí, nyní mají potíže.


Na území celé Evropy se totiž šíří nová nemoc, která právě maguáry napadá. Nikdo neví, kde se vzala, ale šíří se velmi rychle. Povolaní magiolékouzelníci i přední lektvarologové se snaží najít proti nemoci lék, zatím však neúspěšně a chovatelé maguárů mají o své mazlíčky strach.

Někteří kouzelníci, kteří k chovatelům a příznivcům těchto tvorů nepatří, dokonce začínají vyvíjet protimaguárovské aktivity a snaží se prosadit, aby byli buď okamžitě pochytáni a uzdraveni, nebo plošně zabíjeni.

Důvod je prostý – mají z nakažených maguárů strach. Maguár trpící novou chorobou, které se začíná říkat Maguáří šílenství, je dosti nebezpečný. Nemoc se zprvu projevuje malými boláky na hlavě a zádech tvorů. Jsou proto těžko poznatelné, jelikož maguáři mají skvrnitou srst a zejména dlouhou a naježenou, což téměř vylučuje možnost rozpoznání prvotních příznaků. Je téměř nemožné je v počátcích projevu nemoci objevit.

Jak se nemoc šíří, maguár, tvor pověstný svojí výtečnou orientací, ztrácí tento smysl a špatně se orientuje v prostoru. Začíná být náladový a nepřátelský. Poté je již otázkou pár hodin, kdy začne být maguár velmi agresivní. Takto nemocný jedinec se stává nezvladatelným a je třeba se před ním mít na pozoru, neboť je schopný i zabít.

I když byli registrovaní chovatelé maguárů ministerskými oběžníky poučeni o nemoci, většina z těch, jejichž mazlíček chorobou onemocněl, při zaregistrování náladovosti a dezorientace maguára neodevzdali magiolékouzelníkovi, neboť svého mazlíčka nechtějí nechat izolovat, aby netrpěl. Spoléhají se na to, že je maguár má rád a neublíží jim, i když je nemocný. Že ho zvládnou i za těchto podmínek. Někteří si naopak namlouvají, že se nejedná o Maguáří šílenství, ale jejich mazlíček je pouze unavený a podrážděný.

Několik chovatelů již na to doplatilo zraněními, zejména rozsáhlým poškrábáním či pokousáním. Objevily se již dva případy, kdy útok maguára vedl ke smrti kouzelníka. Z tohoto důvodu se lidé bojí, čarodějky chtějí ochránit své děti, kouzelníci nechtějí riskovat, že je nemocný maguár napadne.

Magiolékouzelníci dostávají hlášení o tom, že se po ulicích takto nemocní maguáři pohybují. Nejspíše se jejich chovatelé zalekli, když je maguár napadl a raději je v pudu sebezáchovy pustili na ulici. Pracovníci z Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory mají hůlky práce. Ani pracovníci Odboru pro výmaz paměti nejsou ušetřeni přívalu práce, množí se totiž i útoky maguárů na mudly.

Spolek magiolékouzelníků vyzývá kouzelnickou společnost, aby jakýkoli střet s nemocným maguárem, či zmínky o nich, hlásili, aby se podařilo nemocné jedince pochytat. Také vybízí majitele maguárů, aby v případě prvních známek nemoci u jejich mazlíčků neváhali a předali je do péče magiolékouzelníků, kteří se o ně pokusí postarat.

Také jsem pro vás zjistila informaci, že se nemusíte obávat přenosu nemoci na člověka. Nemoc se drží pouze maguárů, nemocný kouzelník, čarodějka, mudlové,  dokonce ani jiné zvíře, než maguár, se doposud neobjevil.


Arielka Snape