Vyhodnocení Vánoční soutěže

Posted by Slídivé kukátko Štítky: ,

V minulém čísle byla vyhlášena soutěž pro reportéry, kteří měli za úkol navštívit nějaké kouzelnické místo, kde probíhají oslavy Vánoc a napsat z oslav reportáž.

Do redakce časopisu dorazily dva příspěvky a myslím, že autorky se úkolu zhostily skvěle a zaslouží si odměnu 25 bodů. Jen je škoda, že to nebyly úplně oslavy Vánoc, kde by byly přiblíženy kouzelnické vánoční zvyky, tradice, oslavy. Ale i tak bylo zadání splněno.

Takže děkuji Dolores Fawkesové a Bellatrix Albusové za příspěvky a předkládám vám je, abyste si je mohli přečíst také.

Pozn. redakce: Reportáže neprošly korekturou, aby byla zachována forma soutěžních příspěvků.

REPORTÁŽ

Ples a strašidelný zážitek
Víte, nikdy jsme doma o Vánocích nepořádali něco velkolepého, prostě jsme každý rok byli doma u stromečku a nic jsme nevymýšleli. Tyto Vánoce však byly zcela odlišné a já bych se s vámi chtěla o své zážitky podělit.
S rodiči jsem se totiž dozvěděla, že na Grimauldově náměstí bude vánoční ples a bude tam hrát kapela Sudičky! Páni, tolik jsem se těšila! Určitě byste si to také nenechali ujít:-).
Věděli jsme, kde se Grimauldovo náměstí nachází a tak najít toto místo pro nás nebylo problémem, navíc vzhledem k tomu, že v jednom domě tady se nacházel Fénixův řád, jsme až příliš moc dobře věděli, o jaké náměstí jde:-). Náměstí bylo docela rozlehlé, takže by se tam mělo vejít hodně lidí. Ples však bude venku, tak jsme se báli, aby nám to nezkazilo počasí. Naštěstí nám i počasí přálo, den předem jsme se dozvěděli, že sníh tam nenapadne, kouzelníci, co mají na starost uspořádáni plesu vyrobí jen umělý poprašek. Navíc pomocí kouzel zajistili, aby nebyla velká zima, takže všechno bylo podle našich představ.
Problémem nejdřív bylo, co si vzít na sebe, jelikož na ples jsem nic svátečního, krásného neměla. No, ehm, tedy nejdřív vlastně měla. Byly to úžasné modré stříbrné šaty a už jsem si představovala samu sebe, jak v nich kráčím. Měla jsem je i na sobě, jeli jsme už v autě, ale najednou se šaty zcvrkly. A to zničehonic, jen jsem je měla na sobě. Pak mi došlo, že ty šaty mi vlastně koupila má sestra, a to je dost podivné. Ach né, očarovala je nějakým kouzlem! V hlavě jsem už kula pikle a nápady, jak jí to oplatím. Každopádně teď už na to nebyl čas a pokud jsme nechtěli zmeškat velkou část plesu, museli jsme mě vysoukat ze šatů. A to byl úkol nelehký, ba dokonce prakticky nemožný a šaty už mě opravdu začínaly škrtit. Myslela jsem si už, že se snad udusím. Šaty jsme doslova ze mě museli úplně ztrhat a byly poničené, bylo mi jich líto, na mou rádoby vtipnou sestru jsem se radši nechtěla podívat, jelikož jsem se bála, že vzápětí vybuchnu.
Teď vyvstanula krize, co tedy na sebe, jinak na ples vůbec nemůžu. Mamka, už také oblečená, nakonec dovolila, abych si vzala její šaty. Ty byly ještě hezčí než ty předešlé, úplná nádhera a vypadala jsem úžasně, což jsem si mohla říci i já sama o sobě. Pravdou je, že tuto větu byste ode mne jinak nikdy neuslyšeli:-D. No a sestra mi nakonec mé krásné šaty záviděla, díky ní jsem je právě mohla mít a tak jsem se na ní už nezlobila. Nakonec jsme byli všichni oblečení jaksepatří, mamka řekla, že mi to sluší a jeli.....nejeli jsme. Panebože, to snad není možné, mamka si ještě vzpomněla, že doma udělala nepovedené kouzlo a tak na sporáku nechala hořící hrnec. Běžela to napravit a do auta pak přiběhla se zpopelnatělým obličejem. Koukla jsem se na hodinky a zjistila, že ples už začal. Všichni jsme měli nervy, nakonec jsme ale už na náměstí dorazili, nemluvě o tom, že byla velká dopravní zácpa.
Už když jsme vcházeli vchodem, jsme tajili dech nad krásou, která se před námi rozprostírala. Před námi byl krásný, osvětlený a posněžený taneční parket, na kterém už bylo mnoho tančících postav. Výzdoba chudá nebyla, všude byly po stranách ledové sochy, rampouchy, světýlka a létající Santové. Na protější straně stál dlouhatánský stůl, prostřený všemožnými druhy jídel a láhve samy nalévaly do nových a nových skleniček svůj obsah. U nás doma byste rozhodně takový přepych nenašli. Byl tam také máslový ležák a všemožné, až jsem z toho slintala:-D.
Velké ozdobené stromy také nechyběly, pod nimi byly dárky a pódium pro Sudičky také ne. Kapela se teprve připravovala na svůj výstup:-). Naše rodina jako první zamířila ke stolu s jídlem a pitím, no aby ne, velmi nás to tam táhlo:-). Jídlo bylo vskutku výborné a pití se nedalo srovnat s tím, co piji obyčejně každý den.
Pak už se ale po náměstí rozlehla rocková hudba, která se nás naplno zmocnila a kouzelníci začali hned výskat. Kapela začala nejdříve se svou známou písní Mamama mamama....Všichni jsme pohazovali hlavou a pořádně jsme řádili:-D. Hrály další a další super písničky, mezi tím jsme znovu a znovu chodili k prostřenému stolu vzít si něco na zub.
Pak už bohužel kapela dohrála a na její místo přišla kapela jiná. Ta se jmenovala Noční fénixové. Bohužel písničky už nebyly tak záživné a dobré jako předtím, hudba se mi moc nelíbila a tak jsem si konečně sedla na židli s tím, že si odpočinu.
Také jsem zašla za jedním z kouzelníků, kteří tuto akci uspořádali a chtěla jsem se ho zeptat na několik věcí ohledně plesu, zjistila jsem hned však, že je velmi nevrlý a neochotný zodpovědět mi jen na jednu otázku. Tak jsem se raději vracela ke své rodině, najednou začaly hrát pomalé písničky a někdo mě vtáhnul na parket. Takže ať jsem chtěla nebo ne, musela jsem tančit. Cože, co to, držely mě nějaké obrovské ruce. S obavou co uvidím, jsem se pomalu koukala více nahoru, nejdřív jsem viděla velké břicho, velká ramena a pak....obrovskou hlavu s černými vlasy. Byl to Hagriddddddd!!!!!Když jsem to zjistila, měla jsem tak šílenou radost, že jsem chtěla zavýsknout, bohužel mi ale Hagrid šlápl na nohu a tak z toho vzešlo spíš zakňučení:-D. Byla jsem dokonale šťastná a Hagrida jsem se vyptávala na věci, co souvisely třeba s jeho minulostí, s minulostí Bradavic atd., a Hagrid si se mnou v pohodě povídal:-D. Zeptala jsem se ho také, proč tančí zrovna se mnou, a on na to, že já jsem přece ta známá studentka bradavic, která se velmi dobře učí a nechybí u žádných rošťáren:-D. No, dost mě to překvapilo a přemítala jsem, jestli si mě s někým nespletl, třeba kvůli mému až příliš dospěláckému oblečení, které mi půjčila mamka. Pak mi sdělil Hagrid úžasnou novinu a to, že si mohu zatančit i s Harrym Potterem, který sedí opodál. Páni, ke spokojenosti mi už vůbec nic nechybělo, jen jsem se bála nejvíc toho, že se před dospělým Harrym učervenám k smrti:-D a že asi zkolabuju kvůli návalu věcí, z kterých jsem měla šílenou radost:-).
Naštěstí jsem s Harrym dotančila bez toho, aby se něco stalo a měla jsem šíleně dobrý pocit. Bohužel také jeho jsem zavalila tolika otázkami, že je ani nestíhal zodpovědět:-). Dozvěděla jsem se i hodně věcí, o kterých jsem nevěděla a užila si s Harrym spoustu legrace. Mezi mé otázky patřilo také to, myslím, že se nebudete divit, jestli se vídá s Hermionou a Ronem. Harry mi na to zodpověděl že samozřejmě ano, jsou to přeci nejlepší kamarádi. S Ginny a jeho dětmi se také má dobře. Stále jsem se usmívala a nemohla jsem prostě uvěřit svému štěstí. Když jedna z písní skončila, mířila jsem dlouhými skoky celá rozešťastněná říct své rodině tu novinu, ale vůbec je nebylo nikde vidět. To bylo opravdu divné.
A najednou se stalo hned několik věcí, kterým jsem nebyla schopna uvěřit a ani na to nebyl čas, jelikož všechno se to seběhlo až přespříliš rychle. Na parket, kde bezstarostně tančili kouzelníci, mezi nimiž byl i Harry, kterého jsem tentokrát viděla jak tančí s Ginny a k nim se vrhali davy lidí, kteří chtěli vidět stále slavného chlapce, který zůstal naživu, nenadále vtrhlo obrovské množství kouzelníků v černých hábitech a v maskách. Nemohla jsem vydat ani hlásku, nebyla jsem s to se vůbec pohnout. Vždyť oni vypadali jako smrtijedi za dob Pána zla! Všech, co byly na plesu, se zmocnila šílená hrůza, všichni začali ječet a mezi lidmi se šířila vlna paniky a kouzelníci si šlapali na nohy, jak se rychle chtěli dostat z plesu pryč. Můj bože, co se mnou bude? Rozhlížela jsem se s uslzenýma očima, kde jsou rodiče, ale stále po nich nebylo stopy. Co když se jich zmocnili ti smrtijedi? Na plese byli i menší děti, které s křikem volali na maminky. Už je to tady, pomyslela jsem si, když poté, co my jeden kouzelník dupl ve spěchu na nohu, ke mně mířili tři smrtijedi. Nevím proč zrovna ke mně, ale první co jsem chtěla udělat, bylo to, že jsem rychle chtěla pryč, rychle od nich utéct. Jenže jak to mohlo jít, když jsem byla stlačena mezi houfem lidí, snad nikdo se ještě kvůli panice nedostal ven! Smrtijedi se blížili, už byli pár metrů ode mně, pár kroků, tři kroky. Začala jsem ječet. Ti smrtijedi si začali sundávat z obličejů masky, a já se bála, koho uvidím. Naráz se přede mnou ale objevily hlavy mé rodiny!
To byla taková úleva!!! Nejdřív jsem si úlevou oddechla a úlevou se sesula k zemi. Pak jsem ale cítila jim potřebu také trošku vynadat za to, že mě tak vystrašili, to mě asi pochopíte:-). Táta s mámou mě zvedli a smáli se a říkali, že se omlouvají, ale doslechli se, že na plese bude takové překvapení smrtijedů, kdy se kouzelníci domluví a převléknou se za smrtijedy. Aby si ostatní mysleli, že to jsou opravdoví smrtijedi a pocítili, jaké to asi dřív bylo. No, to bylo tedy ohromné překvapení, pomyslela jsem si, když jsem se porozhlédla kolem sebe. Ostatní už také nepanikařili a dívali se na to, jak si svlékají masky jejich příbuzní. Ještě dlouhou chvíli jsem byla z toho vypětí rozklepaná:-D. Ještě jsem ale zapomněla, co slavný Harry Potter, když uviděl Smrtijedy? Také si samozřejmě myslel, že jsou doopravdoví a tak bohužel asi chudáci dva kouzelníci skončili sesutí na zemi. Jeden z nich byl omráčený, jeden byl očarován úplným spoutáním, ale víc se jim naštěstí nestalo:-D.
Pak přišel na pódium před rozklepané a vynervované kouzelníky ministr kouzel, který řekl, že na této akci připravil toto překvapení, aby jsme dokázali pocítit ten strach, jak to bylo prostě dřív. No, za zkušenosti nic nedáme, ale věřte nebo ne, v tu chvíli jsme za to překvapení moc rádi nebyli a mnoho kouzelníků si stěžovalo. Ale také jsme byli rádi, že vidíme Kingsleyho. Ten také pozval na pódium slavného Pottera a všichni začali výskat a křičet:-). Tak takhle, pak naštěstí s příjemným koncem, kdy si kouzelníci povídali s Kingsleym a dostávali autogramy od Harryho Pottera, skončil ten úžasně uspořádaný ples.
Vánoční den, kdy jsme byli na plese, byl prostě úžasný. Užila jsem si každou chvilku, každá maličkost na plese mi i přišla dobře promyšlená. Výzdoba byla hezká, jídlo výborné. Přála bych vám, abyste na plese mohli být se mnou, viděli byste tu nádheru. Mezi to nejlepší ale zajisté patřilo to, že jsem mohla vidět jak Harryho, Hagrida, tak i Ginny a Kingsleyho. Dokonce jsem si s neobratným Hagridem mohla zatančit, ale určitě vás nepřekvapí, že tanec s Harrym byl lepší a alespoň se tanci trochu podobal, než s Hagridem:-D. Na plese se mi líbilo snad úplně všechno, jen malé chybky byly, jelikož ani takový suprový ples se bez nich nemůže obejít.
Obvzlášť bylo nepříjemné, když se chcete zeptat na pár otázek toho, kdo tento ples uspořádal, a on je tak nevrlý a ani se vám není schopný na chvilku věnovat. Přeci tam byl od toho, aby lidi bavil, ne aby je nudil, a když už ten ples uspořádal, měl by být aspoň trochu ochotnější prohodit s kouzelníky, kteří na plese jsou, pár slov. No, možná pár důvodů ke svému chování měl, třeba jsem byla otravná, ale proč se nedozvědět něco víc, na něco se zeptat?:-)
No, a ten shon ještě předtím, než jsme se vůbec na ples dostali, by nám nechyběl, bez něj jsme se klidně mohli obejít.
Dál, ale to nepatří až tak mezi zápory, to zahrání smrtijedů bylo až přehnané, jelikož si to každý bude pamatovat až do konce svého života, jak v tu chvíli bylo cítit nebezpečí:-). Takhle by nás na poklidném plese rozhodně strašit neměli, ale každá zkušenost se určitě hodí, takže i tato není k zahození. A mezi námi, i na tu malou chvíli to bylo alespoň větší dobrodružství, nebyl to tak obyčejný ples.
Nyní, když vzpomínám na zážitek se smrtijedy, už nepociťuji strach, ale pocit adrenalinu a dobrodružství. Nikdy jsem takové dobrodružství nezažila, ale toto k němu určitě patří. Teď když si na to vzpomenu, chtěla bych to zažít znovu. Na tento ples mi navždy zůstanou v hlavě uzmačené krásné vzpomínky a vzpomínat na tento ples budu jistě s dobrým pocitem. Toto byly nejlepší Vánoce, na které nikdy nezapomenu.

Bellatrix Albusová


MRZIMORSKÁ OSLAVA VÁNOC

Den před Vánocemi mi přišla domů žlutá pozvánka, kde se psalo, že se večer v osm hodin koná mrzimorská oslava Vánoc.
Na oslavu mohli jít pouze ti, kteří chodí do Mrzimoru. Mohli to být, ale mrzimorští ze všech ročníků. Oslava měla být v domě bývalé ředitelky mrzimorské koleje v Bradavicích a učitelky bylinkářství, Pomony Prýtové. I na tu jsem se moc těšila, protože jsem ji nikdy neviděla na vlastní oči. Moc jsem se na oslavu těšila a po svolení mamky jsem tam tedy šla. Na tento den ráda vzpomínám, protože pro mě to byla ta nejlepší a nejúžasnější oslava Vánoc, jakou jsem kdy měla.
Vešla jsem dovnitř a úplně mě první pohled uchvátil. Nečekala jsem, že to tam bude tak nádherné. Nečekala jsem, že dům někoho jako je Pomona Prýtová se na Vánoce může proměnit v tak překrásnou vánoční atmosféru. Stěny místností byly celé žluté a ověšeny vánočními žlutými řetězy. Byla tam obrovská místnost s velkými kulatými stoly na kterých byl led, ale ten byl teplý. Ze stropu místnosti padaly krásné teplé vločky a uprostřed místnosti byl jeden obrovský strom, který byl ozdobený. Strom sahal do obrovské výšky a byl ozdoben neobyčejně. Byly na něm svítící žluté ozdoby ve tvaru jezevců. Po stranách místnosti byly ještě další vánoční stromečky. Napadlo mě, že není možné, když zvenku vypadaly dveře a strop tak malý, aby se tam vešel strom tak obrovské výšky a že je místnost tak obrovská. Ale samozřejmě, že to bylo uděláno kouzly.
Na stolech se vyjímalo to nejlepší jídlo, které jsem snad ještě nikdy nejedla. Byli tam krocani, brambory, lupínky, čokoládové žabky, hory cukroví, plno limonád a dalších různých druhů jídla. Mimo to si také mohli mrzimorčata, která na oslavu přišla, přinést i nějaké svoje jídlo, které doma uvařili, aby se s ním s ostatními podělili a vzájemně ochutnávali. Já jsem tam přinesla z domova akromantulové košíčky, kuličky a jídlo zvané Voldemortův Nagini, na které znám recept jen já a moje mamka. Byly to opravdové hody. Také se tu nacházelo velké podium. Na této oslavě mě toho mnoho zaujalo a to ani ještě nezačal program.:-D
 Do místnosti vcházeli další a další mrzimorští lidé, mezi nimi i známí mrzimorští, Ally, hassa, Kamča, Kikki, a další. Já si sedla k jednomu stolu a ke mně si přisedla hassa, Gina...
To je k popisu oslavy, jak to tam vypadalo. Ale co bylo na programu? Co jsme tam vlastně dělali?
Nejdřív všechny přivítala Pomona Prýtová a popřála nám krásné Vánoce a měla proslov.
Potom přišla zazpívat kapela Sudičky. To bylo pro mě obvzlášť skvělé a líbilo se mi to, protože tuto kapelu mám opravdu ráda a mám plno plakátu kapely Sudičky. Jejich zpěv se mi opravdu líbí. Zanedlouho, jak kapela zpívala, nikdo už nevydržel jen sedět
a místnost se naplinla lidmi, kteří tancovali, tancovala jsem s kamarádkama a úplně jsme se vyřádily. Byl to teprve začátek a bylo to opravdu úžasné. Sudičky potom hrály vlastně po celou oslavu.
Jako další byly na programu vánoční hody, jídlo. Všichni si chtěli na talíř toho nandat, co nejvíc to jde a já byla mezi nimi taky.:-D
Chtěla jsem ochutnat od všeho, což se mi trochu vymstilo. Snědla jsem něco, po čem se udělá člověku opravdu špatně. Nevím, co to bylo. Byla jsem úplně přecpaná a ještě k tomu mi bylo špatně. Naštěstí mě to potom přešlo.
Po jídle následovaly autogramy od Sudiček. V místnosti byla obrovská fronta, všichni chtěli mít podpis. Bylo to děs, čekat tak dlouho na podpis, ale stálo to za to. Mám teď doma podpis každého člena Sudiček a jsem moc ráda.:-)
S pár mrzimorčátky jsem si potom ještě šla zatancovat a potom jsme šli úplně dozadu místnosti. Stála jsem tam s pusou dokořán otevřenou, protože se tam tyčily do výšky pravé, velké kouzelnické šachy. Až doteď jsem si jich ještě ani nevšimla. Věděla jsem, že hrát s těmito šachami je velmi nebezpečné a těžké, ale přepadlo mě velké nutkání to vyzkoušet, protože jsem takovéto kouzelnické
šachy ještě nehrála. Hledala jsem někoho, kdo by si je se mnou zahrál. Nakonec jsem přemluvila Hassu.:-D Samozřejmě, že u šach hlídali asi čtyři dospělí lidé, aby dohlíželi na to, aby se někomu při této nebezpečné hře něco nestalo. A tak jsme začali hrát
a po chvíli se nahrnulo plno zvědavých mrzimorčat taky k šachám, aby se na nás dívali a fandili. Já samozřejmě hru na plné čáře projela. Jako vždy jsem prohrála. Hodně jsem se u hry bála, ale bylo to opravdu vzrušující.
Poté se naplnil prostor pod obrovským vánočním stromkem nádhernými vánočními dárky. Bylo jich opravdu mnoho, protože na oslavě se sešlo opravdu hodně mrzimorských lidí ze všech ročníků a plno lidí přineslo víc dárků. Takže se rozbalovaly dárky a potom se stalo něco nevídaného, co opravdu nebylo na programu.
Rozhlížela jsem se a najednou vidím dvě Ally. Myslela jsem si, že mě šálí zrak, ale opravdu to tak bylo. Na pravé straně stála jedna Ally a na druhé straně taky, úplně stejná Ally.:-D Vůbec jsem to nechápala. Nahlas jsem to řekla a všichni se podívali a viděli to samé, co já. Jak je to možné? V místnosti nastal rozruch, ale zároveň i smích, protože bylo legrační, jak se na sebe obě Ally udiveně, překvapeně dívaly.:-D Jedno, ale bylo jasné, jedna Ally to jen hrála a zřejmě se napila mnoholičného lektvaru a do místnosti se propašovala. Zřejmě ta nepravá Ally byl někdo z jiné koleje, ale aby se mohl podívat na mrzimorskou vánoční oslavu, prostě se proměnil v Ally.
Takže v místnosti nastala nová zábava a to hádání, která Ally je ta pravá.:-D Obě Ally říkaly: ,, Já jsem Ally, ta pravá."  Opravdu to bylo legrační. Nakonec byla, ale záhada vyřešena, já poznala Ally, protože ona je hodná, milá,  vždy dbá na spravedlnost a pravidla a ta druhá Ally byla přeci jen jiná. Tu druhou Ally jsem znala ještě lépe, než tu první pravou. Ta druhá, která se sem propašovala byla moje sestra Bellatrix Albusová ze Zmijozelu!:-D Jedno mě velice zajímalo, kde vzala Allyin vlas.:-D Moji sestru na oslavě nakonec nechali. Udělali výjimku a nechali ji tam, i když tahle oslava byla pro mrzimorčata.
Jednou z dalších neobvyklých zábav na večírku bylo hledání žlutého korálku.:-D Jedné mrzimorské holce se z náhrdelníku ztratil žlutý korálek, takže se udělala soutěž o to, kdo ho dřív najde. Háček, ale byl v tom, že ho nikdo nikdy nenašel, takže jsme toho po chvíli nechali. A potom jsem ještě šla tancovat se ségrou a dalšími na další skvělou, úžasnou písničku od Sudiček, potom jsme si sedli ke stolu a povídali jsme si s Ally, Hassou atd. o všem možném.
Oslava byla potom v noci asi ve dvě hodiny ukončena a lidé se odebírali pryč, do svých domovů, aby se z toho tancování pořádně vyspali. A taky, aby se dospělí lidé pořádně vyspali z pití, které vypili.:-D
Byl to opravdu zajímavý a zábavný večírek. Moc mě to tam bavilo, a kdybych dostala někdy ještě pozvánku na takovou oslavu, nebudu váhat a ihned tam půjdu.

Příjemné čtení tohoto nudného článku přeje

Dolores Fawkesová

0 komentářů:

Okomentovat

Své příspěvky podepisujte. :)